Ochrana autorských práv

Veškerý obsah těchto stránek (texty, pohádky, recepty, fotografie, ilustrace a veškeré další materiály) je autorským dílem Dariny z DarBylin. Jakékoliv kopírování, šíření, úpravy nebo komerční využití obsahu bez předchozího písemného souhlasu autorky je zakázáno.

Děkuji, že respektujete moji práci a lásku k bylinkám.
© DarBylin, 2025

,,Babiččino bylinkové vyprávění ❤️“

Celý život jsem rozdávala – pomoc, péči, čaje, masti, rady i naději. Ale málokdy jsem měla někoho, kdo by tu byl jen pro mě. A teď, když jsem už starší paní, si říkám: ,,Teď je čas i na mně.„❤️

Na staré dřevěné lavičce pod rozkvetlou lípou sedí babička s vnučkou.

V ruce drží svazek bylinek – voní po meduňce, levanduli a mateřídoušce. A mezi listy bylin se potichu rodí příběh. Nejen o léčivé síle přírody, ale i o lásce, péči a moudrosti. A já, malá holka s bosýma nohama, jsem věděla, že jednou ty příběhy ponese dál moje duše.

Tady, v mém bylinkovém vyprávění, ti budu vyprávět pohádky a příběhy o bylinkách, jak je znám já – Darina. O bylinkách, které léčí, o vzpomínkách, které hřejí, o příbězích, které nás provázejí od dětství až do stáří.

Kromě pohádek, tady najdete i babiččiny recepty, bylinkové směsi i léčivé rady pro každý den.

Přeji si, abyste se tu cítili jako doma. Jako když venku prší, vy si uvaříte šálek bylinkového čaje, přikryjete se dekou a někdo vám začne tiše vyprávět.🌼

Černohlávek obecný

(Pohádka o černohlávku, vděčnosti a tichém domově)

Kdysi dávno, ne tak úplně daleko, žila jedna stará bylinkářka jménem Barborka. Nebyla to obyčejná babička – měla oči jako letní nebe a ruce voňavé po měsíčku, mateřídoušce a rozmarýnu. V mládí postavila domek, zasadila stromy, vychovala děti, vedla farmu a zažila všechno, co může člověka potkat – radost i bolest, zázraky i zklamání.

Ale teď už ve stáří necítila potřebu honit se za velkým světem. Chtěla jen klidný kout, kde by ráno otevřela oči, vyšla bosky na zahradu a mohla pozdravit slepičky, políbit bylinky na čelo a obejmout starý strom, který by ji znal jménem.

Hledala to místo. Dlouho. Prošla desítky nabídek zahrad. Snívala o komunitách, tichých vesničkách i chatkách u lesa. Ale čím víc hledala, tím víc cítila únavu – jako by se její srdce nechtělo už víc stěhovat, vyřizovat dokumenty, stavět a plánovat. Jednoho dne seděla na lavičce u své malé zahrádky.

Přesně tehdy ji obklopil ten nejčistší klid, skromnost a pokora. Necítila samotu, ale radost ze života a spokojenost s tím co už prožila a to co má. Všude kolem voněla máta, dobromysl, divizna i mateřídouška, a mezi nimi se třpytil modrofialový poklad – černohlávek obecný. Ten nikdy předtím na zahrádce neviděla a nenazdajky se tam objevil. Včelky na něj usedaly s takovou něhou, že by se člověku zastavilo srdce štěstím. Babička Barborka si k němu klekla, pohladila květy a tiše pronesla:

„Jen tak se tu neobjevil, ty budeš květ mého domova.“

Nasbírala si bylinky, uvařila si čaj a udělala tinktury. A tehdy pochopila, že možná celý ten domov, který tak hledala, nosí v sobě. Že není třeba znovu stavět, vlastnit, dokazovat. Stačí být. A mít někde svůj stolek, lavičku, hrneček s meduňkou, kousek půdy s bylinkami a v duši rozkvete radost.

A od té doby si každý den říká:

„Nemusím mít velké zahrady, stačí mi jedna květina, která mi ukáže, že vděčnost a radost mám tady.“

„Nemusím mít vlastní chalupu, když mám lavičku, na které slyším, jak zpívají včelky.“

,,A nemusím mít svět, když mám bylinky, které mně připomínají, že jsem doma.“

A víš co? Od té doby se babičce Barborke všechno začalo dít samo. Bez hledání. Objevily se duše, které ji chtěly pozvat, místo, které ji chtělo přivítat. Ale už se nebála, kdy to bude. Věděla, že se o ni postará život sám – stejně jako se ona celý život starala o druhé.

A každé ráno? Vyjde ven, sedne si s čajem a pošeptá černohlávku:

„Děkuju, že jsi mi ukázal, co je to domov.“

Bylinkový čaj z Černohlávku – čaj moudré babičky

Na očistu, posílení i klid v duši

Složení:

• černohlávek obecný (nať) – 2 díly
• dobromysl – 1 díl
• květ měsíčku – 1 díl
• list maliníku – 1 díl
• květ hluchavky bílé – 1 díl

Použití:
Jednu vrchovatou lžičku směsi zalijeme 250 ml horké vody a necháme pod pokličkou 10 minut louhovat. Pijeme 2–3× denně mezi jídly.

Účinky:
Čaj jemně čistí lymfu, má protizánětlivý účinek na různé kmeny Streptococcus, má účinky na záněty dásní, ledvin, jater, vaječníku, kůže, podporuje trávení, ulevuje při bolestech v krku, a podporuje přirozenou obranyschopnost. Je vhodný při únavě i jako podpora po nemoci. Uklidňuje tělo i mysl – tak, jak to umí moudrá babička svým pohlazením.

Pohádková směs: „Hlídám tvé světlo“ – od Černohlávku

Směs bylinek pro vnitřní sílu, klid i léčivou rovnováhu.

Složení:

• černohlávek obecný – jako ochránce a léčitel
• mateřídouška – pro klid srdce
• měsíček – jako slunce pro naše buňky
• řepík – na vnitřní zranění duše i těla
• třezalka – když přepadne stín a chceme světlo

Použití:
Směs je vhodná k přípravě čaje, jako základ tinktury nebo pro bylinné koupele (např. při únavě nebo po těžkém dni).

Arnika horská

Pohádkové vyprávění

Jednoho krásného letního rána seděla babička na lavičce pod starou lípou a přebírala sušené bylinky. Vtom k ní přiběhl Jirko celý rozzářený:
„Babičko, kam dnes půjdeme?“

Babička se usmála a pohladila ho po vláskách:
„Dnes, Jirko, půjdeme na louku za lesem. Tam roste jedna mocná bylinka, kterou mám velmi ráda — jmenuje se arnika.“

„Arnika?“ zopakoval Jirko s vykulenýma očima. „A je to kouzelná bylinka?“

„Ano, Jirko,“ přikývla babička, „arnika pomáhá hojit bolístky, modřiny a škrábance. Když někdo upadne nebo se bouchne, arnika jako kouzlem utiší bolest a pomůže, aby se rána rychle zahojila.“

Cestou přes les Jirko vesele poskakoval a říká babičce ,, babičko, kdyby tady byla víla Arnika, běhal bych s ní po louce a sbíral drobné kvítí pro tebe. A  pro dědečka, pár sladkých lesních jahod.

Slunce krásně svítilo a ptáčci vesele zpívali. Jakmile dorazili na louku, babička ukázala na zlatavé kvítky houpající se v lehkém vánku:
„Tady je má krásná arnika! Podívej, jak se usmívá ke sluníčku.“

Jirko si klekl k rostlině a pozorně si ji prohlížel:
„Babičko, ona vypadá jako malá sluníčka na stoncích!“

„Přesně tak, Jirko,“ usmála se babička. „Ale musíme ji trhat opatrně, jen tolik, kolik potřebujeme. Příroda je štědrá, ale musíme k ní být šetrní.“

Jirko se od babičky naučil, jak správně arniku sbírat, aby rostlince neublížil. Babička vyprávěla, jak z nich vyrobí hojivou mast a tinkturu, kterou pak použije, až si Jirko někdy zase odře koleno při hrách.

Babička večer usedla s Jirem ke stolu, kde se sušily žluté kvítky. ,,Věděl jsi Jirko, že arnika má velkou sílu? Když někoho bolí záda, arniková mast nebo tinktura přinese úlevu.“

Ale pozor – nikdy nesmíme arniku dávat na otevřené rány nebo samotnou pít jako čaj. Pro vnitřní užívání není bezpečná. Ale na bolístky je jako zázrak.

A tak Jirko poznal další kouzlo bylinek a večer, než usnul, si šeptal:
„Děkuji ti, arniko, že pomáháš léčit.“

Účinky arniky horské

 Když si někdo natluče koleno nebo bolí záda, arniková mast nebo tinktura přinese úlevu.“

Ale pozor – nikdy nesmíme arniku dávat na otevřené rány nebo pít jako čaj. Pro vnitřní užívání není bezpečná. Ale na bolístky je jako zázrak.“

Recept na arnikovou tinkturu a mast

Babiččina arniková tinktura
 Květy arniky natrhané za slunného dne vložíme do skleněné lahve.
 Zalijeme kvalitním alkoholem (například 60% líh).
 Sklenici uzavřeme a necháme stát na tmavém místě 3–4 týdny.
 Každý den jemně protřepeme.
 Po vyluhování scedíme a uchováváme v tmavé lahvičce.
Tinkturu pak používáme na potírání bolavých míst, lehké pohmožděniny či svalovou únavu.

Babiččina arniková mast

 50 g sušených květů arniky
 250 g vepřového sádla nebo kokosového oleje (lze i bambucké máslo)
 Sádlo rozehřejeme ve vodní lázni, přidáme květy arniky a pomalu zahříváme na velmi nízkou teplotu (cca 40–50 °C) asi 1–2 hodiny.
 Necháme odstát přes noc.
 Druhý den znovu jemně zahřejeme, přecedíme přes plátýnko a nalijeme do čistých kelímků.
 Necháme ztuhnout a skladujeme v chladu.

Pohádková bylinková směs „Laskavé pohlazení na bolístky“

Babička si vzala svoji starou plátěnou taštičku a s Jirkem do ní vložili sušené květy arniky, přidali ještě trochu měsíčku, řebříčku a levandule.
„Víš, Jirko, tahle směs je jako pohlazení. Když si z ní uděláme olej nebo jemnou mast, pomůže nejen na pohmožděniny, ale i na únavu svalů a kloubů. A krásně voní po letní louce.“

Směs:

• květ arniky horské

• květ měsíčku lékařského

• květ řebříčku obecného

• květ levandule lékařské

Používáme na výrobu mastí nebo olejů k masážím při únavě svalů, namožení či drobných pohmožděninách.

 

Chrpa luční

Pohádka o chrpě – Modré oči pole

Jednoho slunečného rána se babička rozhodla, že vezme své vnoučatá na kraj lesa, tam, kde roste spousta polních květin. Vzala si košík, nůžky a šátek na hlavu. „Dnes budeme sbírat chrpu, tu modrookou krásku, co polem svítí jako nebe samo,“ usmála se.

Šla s nimi pěšinkou kolem polí, kde právě probíhaly žně. Všude kolem burácely traktory a velké kombajny, a děti na ně zůstaly koukat s otevřenou pusou.

„Jéé, babičko, vidíš ten velký kombajn?“ volal malý Pepík a oči mu svítily. „Jednou, až budu velký, taky na takovém pojedu! Budu sedět úplně vysoko a všechno vidět do dálky…“
Rozpřáhl ruce, jako by už seděl v kabině, a dodal vážně:
„Budu ale dávat veliký pozor, abych neublížil ani zajíčkovi, ani srnce. Vždycky přece musí mít čas utéct…“

Babička se na něj vlídně usmála a pohladila ho po vlasech. „To je moc hezké, Pepíčku. Kéž by všichni řidiči byli tak opatrní jako ty.“

Když došli ke kraji lesa, rozprostřela se před nimi modravá záplava květin. Chrpy – něžné, modré, s kvítky jako hvězdičky – se kývaly v letním vánku.
„To je ale krása,“ vydechla babička. „Chrpa je bylinka nejen krásná, ale i léčivá. Pomáhá očím, srdíčku i trávení. A víš, co říkával můj dědeček? Že chrpa jsou oči pole – dívají se do nebe a těší zem.“

Děti sbíraly opatrně kvítky do košíku, babička si pár květů usuší a z některých udělá tinkturu, která bude mít sílu modrého klidu. Pepík cestou ještě babičce natrhal kytici a řekl: „Ať máš radost, babi.“
Babička ho objala. „Děkuju, zlatíčko moje. Takovou krásu člověk v obchodě nekoupí – tuhle kytičku jsi mi natrhal se srdcem.“

A chrpa… chrpa se dívala do slunce a tiše šeptala větrem:
„Kéž svět vidí modrýma očima dětí.“

 Účinky chrpy modré

Chrpa modrá (Centaurea cyanus) je nejen okrasná polní květina, ale i léčivá bylinka, která si zaslouží své místo v každé domácí lékárničce.

👁 Na oči:
Chrpa je známá především svým blahodárným působením na oči. Pomáhá při zánětech spojivek, unavených a podrážděných očích. Z květů se připravuje jemný obklad, který oči zklidní a osvěží.

 Na trávení:
Podporuje činnost jater a žlučníku, zlepšuje trávení, mírně působí močopudně a čistí organismus.

 Do čajových směsí:
Je vhodná do čajových směsí na pročištění těla, zklidnění a jemné posílení nervového systému. Květy chrpy nejen pomáhají, ale i krásně vypadají.

 Duchovní síla chrpy:
Chrpa je symbolem nevinnosti, čistoty a pravdy. Pomáhá otevřít srdce a oči – doslova i obrazně.

Recept: Tinktura z chrpy modré

Suroviny:

• Hrst čerstvých nebo sušených květů chrpy

• 40% alkohol (např. kvalitní domácí pálenka nebo vodka)

• Malá tmavá sklenička

Postup:

1. Kvítky chrpy vlož do skleničky.

2. Zalij alkoholem tak, aby byly celé ponořené.

3. Sklenici uzavři a nech stát 2–3 týdny na tmavém místě.

4. Každý den protřep.

5. Po vyluhování přeceď přes plátýnko a ulož tinkturu do tmavé lahvičky.

Použití:
2–3x denně po 10–15 kapkách do vody – vhodná na očistu jater, mírné zklidnění, na nervové napětí nebo jako jemná posila při jarní únavě.

Pohádková bylinková směs „Modré oči léta“

Babička seděla u stolu, v ruce svazek modrých kvítků chrpy a tiše si broukala. Děti seděly kolem ní a naslouchaly.

„Tohle není jen obyčejná kytička,“ začala, „to je chrpa – květina modrých očí léta. Víte, co umí? Otevře oči, když jsou unavené, i srdce, když je bolavé. A víš, Pepíku, co říkávala moje maminka? Že chrpa vidí dál než my – až do nitra člověka.“

Pak babička vzala ještě trošku měsíčku, který zjemňuje tělo i duši, hluchavku pro tiché povzbuzení a lípu, aby všechno spojila jemnou medovou linkou. Přidala pár květů řebříčku, aby směs uměla léčit i uvnitř. Všechno s láskou promíchala a řekla:

„Tahle směs je pro každého, kdo potřebuje trochu klidu, pročištění a pohladit po duši. Když ji popíjíš, jako by ses prošel letním polem – voní, léčí a tiše tě obejme.“

 Složení směsi „Modré oči léta“:

• Chrpa květ – na oči, játra, nervy

• Měsíček květ – protizánětlivý, hojivý

• Hluchavka bílá – jemné ženské tonikum, čistí a zklidňuje

• Lípa květ – uklidnění, podpora imunity

• Řebříček nať – vnitřní síla a rovnováha

 Použití:
1 lžičku směsi zalít hrnkem horké vody, nechat 10 minut louhovat. Pít pomalu, s vděčností a úsměvem.

Třezalka

Pohádka o Třezalce a tajemství lesních kořenů

Jednou v létě, když slunce hřálo a vůně květin se nesla po celém kraji, přijely k babičce na prázdniny její dvě vnoučátka – Verunka a Kája. Babička bydlela v krásné chaloupce u lesa, kde to vonělo po borovicích, bylinkách a ovoci, které se zvolna ohýbalo na větvích starých stromů.

Každé ráno, hned po snídani, se vydávali na procházku. Do košíčku si sbalili trochu koláče a čaj v plechovém hrníčku, a samozřejmě – nesměl chybět babiččin pejsek Hafi, který už netrpělivě čekal u branky, aby náhodou nezůstalo něco bez jeho čenichu.

Chodili lesními cestičkami, trhali jahody, maliny, hledali houby a samozřejmě i bylinky. Ten den se babička zastavila na kraji louky a ukázala dětem zářivě žluté kvítky, které se usmívaly ke sluníčku.

„To je třezalka tečkovaná,“ řekla tiše. „Bylinka radosti. Umí pohladit bolavé srdce i unavenou duši.“

Děti si sedly s babičkou na lavičku u lesa a začaly si povídat. Verunka se zeptala:
„Babičko, jak to vlastně v tom lese žije, když tu nejsou lidé?“

A tak jim babička vyprávěla.
„Víš, děti, stromy v lese nejsou jen každý sám za sebe. Mají své kořeny, a ty jsou pod zemí propojené. Jeden strom cítí, když druhému není dobře – a po těch kořenech mu pošle sílu, živiny nebo vodu.“

„Jako kdyby si povídaly pod zemí?“ zeptal se udiveně Kája.

Babička se usmála a přikývla. „Přesně tak. A když je někde starý pařez, který už nemá větve ani listy, ale jeho kořeny ještě trochu žijí – ostatní stromy ho neopustí. Posílají mu všechno, co potřebuje, aby nebyl sám a mohl tu s nimi zůstat co nejdéle.“

Děti naslouchaly se zatajeným dechem.

„To je jako když se někdo stará o babičku nebo dědečka,“ zašeptala Verunka.

„Ano,“ řekla babička tiše. „Někdy to ty stromy umí lépe než lidé.“

Chvíli jen seděli a poslouchali zpěv ptáků. Pak babička natrhala trochu třezalky do košíku, pohladila Hafiho po hlavičce a řekla:
„Pojďme domů. Uděláme z ní čaj a tinkturu – pro smutné dny, kdy budeš chtít pohladit srdíčko.“

A tak šli zpátky k chaloupce, slunce jim svítilo do vlasů a v duši jim zůstalo něco krásného – něco, co nevidíš očima, ale cítíš srdcem.

 Třezalka tečkovaná – bylinka slunce a radosti

Účinky třezalky:

Třezalka tečkovaná je starobylá léčivá bylinka, kterou lidé odpradávna sbírali pro její posilující sílu na tělo i duši. Říká se jí sluneční bylinka, protože květy nasávají sílu léta a pak ji předávají dál – v podobě klidu, světla a naděje.

• působí antidepresivně a zklidňující, pomáhá při smutku, úzkosti, stresu
• zlepšuje spánek, tiší napětí a neklid
• podporuje hojení ran, popálenin a ekzémů(zejména ve formě třezalkového oleje)
• působí protizánětlivěa mírně antivirově
• napomáhá trávenía posiluje činnost žlučníku a jater

Pozor: Při užívání tinktury nebo většího množství čaje z třezalky je třeba vyhýbat se silnému slunci – může zesilovat citlivost pokožky na UV záření.

Čaj z třezalky tečkované

Na uklidnění, lepší spánek i při melancholii.

Potřebujeme:

• 1 lžičku sušené třezalky
• 250 ml vroucí vody

Postup:
Třezalku zalijeme horkou vodou a necháme louhovat 10 minut pod pokličkou. Scedíme a popíjíme nejlépe večer, před spaním. Sladit není třeba – třezalka voní po létě sama o sobě.

Tinktura z třezalky

Tinktura pro vnitřní klid, podporu nervů a radostnější dny.

Potřebujeme:

• čerstvé květy třezalky
• kvalitní jemný alkohol (např. 40% vodka)

Postup:
Sklenici naplníme čerstvou nasekanou třezalkou a zalijeme alkoholem tak, aby byly květy ponořené. Necháme 3–4 týdny louhovat na tmavém místě, občas protřepeme. Poté přecedíme a uchováváme v tmavé lahvičce.

Užívání:
Dospělí 10–15 kapek 2× denně, nejlépe do vody nebo bylinkového čaje.

 Pohádková směs „Pro radostné srdíčko“

Bylinková směs jako pohlazení – když tě tíží starosti, smutek nebo únava.

Směs tvoří:

• třezalka tečkovaná – světlo pro duši
• meduňka – klid a něha
• levandule – vůně pohody
• mateřídouška – jemná síla srdce

Použití:
1 lžičku směsi zalít hrnkem vroucí vody, nechat 10 minut louhovat a vypít po doušcích, nejlépe večer. Můžeš si k tomu zapálit svíčku a vzpomenout si na babičku, která tě vždy uměla obejmout i na dálku.

 

Aronie a černý rybíz

Pohádka o Rybízovi a Aronii – strážcích Zimního lesa

Byl jednou jeden hluboký les, který se každý rok na podzim zahalil do ticha. Větve stromů se sklonily pod tíhou mlhy, ptáci odletěli do teplejších krajů a zvířátka se schovala do svých pelíšků. Ale les nikdy nespal docela.

Strážili ho totiž dva tichouncí přátelé – pan Rybíz a slečna Aronie.

Pan Rybíz byl malý, kulatý, s lesklým černým kabátkem a velikým srdcem. Vypadal jako obyčejný keřík u plotu, ale když přišla nemoc nebo slabost, stačilo utrhnout pár jeho kuliček – a hned bylo v těle víc síly.

Slečna Aronie byla urozená. Rostla v kraji, kde bylo víc větru a slunce, a její plody byly temné jako půlnoční obloha. Neuměla křičet, ani léčit hned, ale když jsi ji jedl po malých dávkách, budovala ti sílu až do morku kostí. Byla tichá, pevná a trpělivá – jako babička, co tě nikdy neopustí.

Jednoho dne, když se les přikryl prvními sněhovými vločkami, se stalo něco zvláštního.

Z hlubin chladného větru přišla Nemoc. Měla ledové prsty, studené rty a šedý šátek, který vázala kolem krků. Vplížila se do vesnice pod lesem a tiše vplula do domů.

Děti, které si do té doby hrály ve sněhu a stavěly sněhuláky, najednou zesmutněly. Měly červené tváře, tiché hlásky a oči jim slzely. Kašel se vplétal do copánků, jako by jim ho Nemoc zaplétala do vlasů. Malý Toníček přestal zpívat, Anička nechtěla jíst a Maruška jen ležela a koukala do stropu.

Z lesa to pozoroval pan Rybíz a sevřelo se mu kulaté srdíčko.

„Já půjdu první,“ řekl rozhodně. „Umím nemoc zarazit hned v začátku.“

A tak seskočil ze svého keříku, sesbíral do batůžku pár listů a kuliček, a vydal se k dětem. V kuchyni babičky už bublala voda – Rybíz skočil do hrníčku, přidal trochu medu a lžičku sirupu. Jakmile děti ucítily vůni jeho čaje, začaly se usmívat.

Vitamín C tančil v jejich tělech jako jiskřičky, tváře se jim rozjasnily a z očí zmizel smutek.

Ale nemoc byla chytrá. Zalezla do koutků – tam, kde je duše unavená. A tak nastoupila slečna Aronie.

Pomalá, tichá, ale silná. Přinesla v plátěném uzlíčku sušené bobule, šťávu temnou jako noc a pár kapek své podzimní síly.

„Já tě nezachráním hned,“ řekla tiše, „ale postavím v tobě hrad. Aby k tobě už žádná nemoc jen tak nemohla.“

Děti každý den dostaly hrstičku jejích plodů. Toníčkovi se vrátil zpěv, Maruška vstala z postýlky a Anička chtěla znovu sáňkovat. Rodiče jen kroutili hlavou a říkali: „To je zázrak!“ Ale babička se usmívala – ona věděla své.

A tak když zima odešla a přišlo jaro, vesnice pod lesem byla plná smíchu, zdraví a síly.

A od té doby, když foukne vítr a nos štípe mráz, každá babička šeptne:
„Dej si rybíz, když tělo stoná. A aronii, když chceš být silný.“

Sirup strážců zdraví – z černého rybízu a aronie

Ingredience:

• 500 g čerstvého nebo mraženého černého rybízu
• 500 g čerstvé nebo mražené aronie (černé jeřabiny)
• 1 litr vody
• šťáva z 1 citronu
• 1 lžička nastrouhaného zázvoru (volitelně)
• 500–700 g medu nebo třtinového cukru (dle chuti a konzistence)

Postup:

1. Rybíz a aronii dej do hrnce, zalij vodou a přiveď k varu.
2. Vař pod pokličkou na mírném ohni asi 20 minut, až plody pustí šťávu.
3. Přidej citronovou šťávu a (volitelně) zázvor, krátce provař.
4. Nech chvíli odstát, poté přeceď přes plátýnko nebo jemné sítko.
5. Do ještě teplého vývaru vmíchej med nebo cukr a míchej do rozpuštění.
6. Nalij do čistých lahví, uzavři a uchovej v lednici nebo sklepě.

Užívání:

• Děti: 1 lžička denně na posílení imunity
• Dospělí: 1 polévková lžíce denně, nebo na lžičku při prvních příznacích nachlazení
• Můžeš přidat do čaje nebo jen zalít teplou vodou

Čajová směs obránců – na sílu a ochranu těla

Složení:

• 2 díly sušeného listu černého rybízu
• 1 díl sušené aronie (bobule)
• 1 díl lípy květu
• 1 díl měsíčku květu
• 0,5 dílu šípku (rozdrtit)

Díl znamená například lžíci nebo hrst – podle toho, kolik chceš směsi udělat.

Příprava:

1. Smíchej všechny sušené bylinky a bobule do jedné sklenice či plátěného pytlíku.
2. Na 250 ml vody použij 1 lžíci směsi, přelij vroucí vodou a nech 10 minut louhovat.
3. Sceď a popíjej 1–3× denně.

 Babiččina rada:

„Sirup je jako první štít, když tělo něco zabolí. Ale čaj? Ten je jako dlouhý plášť, který tě zahřeje i zevnitř. A když je piješ oba – nemoc nemá kam vstoupit.“

 

Řepík lékařský

Pohádka o babičce a řepíku

Za jednou starou chaloupkou, na kraji lesa, žila babička, která znala řeč bylinek, stromů i zvířátek. Každé ráno, ještě než slunce prohřálo střešní šindele, vstala, urovnala si šátek a pohladila své dva věrné společníky – pejska Ryčiho a kočičku Lízinku. Dostali snídani, podrbání za ouškem a pak babička vyšla do zahrádky.

Tam už na ni čekaly kytičky i bylinky – třapatky, máta, měsíček i šalvěj. Vzala konev a každému zelenému kamarádovi dala napít. I záhony se zeleninou nezapomněla. A když bylo všechno zalito, vešla zpátky do chaloupky, kde si ukrojila kousek voňavého borůvkového koláče, který upekla včera odpoledne.

Ten koláč vložila do košíčku spolu s plátěným ubrouskem a vyšla lesní cestičkou k louce. Sluníčko ji hřálo do zad, po louce poskakovali zajíčci a mezi květy se pomalu procházela srnka. Babička kráčela pomalu – jako by se zdravila s každou rostlinkou podél cesty.

Dnes šla sbírat řepík lékařský – žlutě kvetoucí bylinku, která léčí rány na těle i na duši. Ten, co nasušila loni, už dávno rozdala lidem – sousedce na kloktání, vnoučkovi na bolavé bříško, i poutníkům, kteří se u ní někdy zastavili.

Na kraji lesa řepík zářil jako malé sluníčko – babička ho opatrně sbírala do košíku, až byl téměř plný. Pak si šla odpočinout na dřevěnou lavičku, kterou jí postavil hodný soused. Vedle lavičky tekl malý léčivý pramen. Očistila ho od napadaného listí, opláchla si obličej, napila se a posadila se do stínu.

Vytáhla koláč a chtěla si ukousnout, když vtom přiletěli malí ptáčci. Cvrnkali a koukali, jako by říkali: „Nedáš kousek i nám?“ Babička se usmála a rozdělila se. Pak jen tiše seděla, poslouchala šumění lesa… a možná i na chvilku podřimovala.

Když se slunce začalo klonit k západu, babička vzala košík a vydala se pomalu zpátky. Doma řepík rozprostřela na plátýnko, aby pěkně uschnul. Z části udělala i tinkturu, kterou později darovala těm, kdo to potřebovali.

A tak babička každý den rozdávala tichou lásku – skrze koláče, slova, bylinky i úsměv. A řepík? Ten jí pomáhal léčit svět tak, jak to umí jen babička s dobrým srdcem.

Řepík lékařský – účinky

Řepík lékařský (Agrimonia eupatoria) je bylinka s jemnými žlutými kvítky, která od pradávna patří do lidové léčby. Pomáhá především:

• Při trávení– podporuje činnost jater, žlučníku a celého zažívacího traktu.
• Při zánětech v krku a ústech– kloktadlo z řepíku je výborné na angíny a afty.
• Na hojení ran– má protizánětlivé a stahující účinky, skvělý je jako obklad.
• Při problémech s močovými cestami– mírně močopudný a čistící.
• Při ekzémech a kožních potížích– lze použít i zevně.
• Na celkové posílení organismu– jemně harmonizuje a uklidňuje.

Čaj z řepíku

Ingredience:

• 1 čajová lžička sušeného řepíku
• 250 ml vroucí vody

Postup:
Bylinku zalij vroucí vodou, nech louhovat 10–15 minut, pak sceď.
Pije se 2–3x denně, ideálně mezi jídly.

Tip od babičky: Do čaje můžeš přidat květ lípy nebo sedmikrásku pro jemnější chuť a podporu dýchacích cest.

Tinktura z řepíku

Co budeš potřebovat:

• Čerstvý nebo sušený řepík
• Kvalitní alkohol (např. 40% vodka nebo pálenka)
• Sklenici se šroubovacím víčkem

Postup:

1. Do sklenice vlož volně bylinku (napůl plnou).
2. Zalij alkoholem tak, aby byla celá ponořená.
3. Uzavři a nech 3–4 týdny louhovat na tmavém místě, občas protřep.
4. Poté přeceď a uchovej v tmavé lahvičce.

Použití: 15–20 kapek do vody 2x denně, na podporu trávení, imunity i při nachlazení.

 Pohádková bylinková směs s řepíkem

„Směs laskavého bříška a klidného srdíčka“

Babička říkávala, že když tě bolí bříško nebo tě zlobí žaludek z trápení, tahle směs ti přinese klid:

• Řepík lékařský
• Heřmánek pravý
• Meduňka lékařská
• Máta peprná
• Fenykl

Všechny bylinky smíchej v poměru, jak ti říká srdce – každá ví, kdy má promluvit. Zalij lžičku směsi hrnkem vroucí vody, nech 10 minut stát a vypij v tichu a pohodě.

 Hluchavka

 Pohádka o Hluchavce nachové a lakomém čmeláčkovi

Na kraji louky, kde se ranní rosa třpytí jako perličky na pavoučích vláknech a ptáci zpívají první písničky dne, vyrostla mezi trávou krásná hluchavka nachová. Její fialové květy zářily jako drahokamy a kolem ní to vonělo po čisté zemi a slunci.

Jednoho jitra se z mechu pod pařezem probudil malý čmeláček Brumla. Protáhl svá křidélka, zívnul a vyletěl hledat snídani. Byl celý hladový, a tak když zahlédl hluchavku, srdíčko mu radostí poskočilo.

„Dobré ráno, krásná květinko,“ bzučel vesele, „smím ochutnat tvou sladkou šťávičku?“

Hluchavka se usmála a pohladila ho svými lístky. „Samozřejmě, milý Brumlo. Mám dost pro každého, kdo přijde s dobrým srdcem.“

Brumla se už chystal ponořit do kvítku, když tu přiletěla i malá včelka Maja. Zakroužila kolem a zdvořile poprosila: „Mohu se také trochu napít? „

Ale čmeláček zakýval hlavičkou. „Ne, já jsem tu byl první! To je moje hluchavka!“

Včelka zklamaně sklopila křidélka a chtěla už odletět.

V tom se ozvala hluchavka svým jemným, ale pevným hlasem:
„Brumlo, vím, že jsi přišel první, ale dobrý květ se nedělí podle toho, kdo je první, ale podle toho, kdo má otevřené srdce. Pokud nedáš napít i včelce, nedám šťávu ani tobě.“

Brumla se zastyděl. Sklonil hlavičku a zamumlal: „Promiň, hluchavko. Promiň, Majo. Pojď, napij se se mnou.“

A tak se oba maličcí přátelé posadili na lístky a pili spolu – jeden zleva, druhý zprava. Smáli se, bzučeli, vyprávěli si, a nakonec si zatančili malý včelo-čmeláčí tanec. Od té doby už Brumla nikdy nebyl lakomý. Věděl, že kdo se dělí, toho mají květy rády.

Když se Mája a čmeláček usmířili a oba si pochutnali na lahodné šťávě z kvetů hluchavky, rozprostřelo se kolem nich tiché kouzlo. Sluníčko hřálo, tráva se lehce vlnila ve větru a květy fialové hluchavky zářily jako poklady ukryté v zelené louce.

Hluchavka si v duchu přála, aby si lidé i hmyz více pomáhali, dělili se a nezapomínali na lásku a laskavost. A právě v ten okamžik se objevila stará babička se svým vnoučkem Matýskem. ,, Vidíš tu krásnou fialovou květinku?“ zeptala se babička. ,, To je hluchavka, léčivá bylinka. Pomáhá, když bolí bříško nebo když se děvčátko mění v ženu.

Matýsek vykulil oči. ,, A proč jí říkáš hluchavka? “ zeptal se. Babička se usmála: ,, Protože ji nerozčilují hlasy a hluky. Je tichá, klidná a pomáhá srdíčku najít rovnováhu. Ale musíš s ní zacházet s úctou – tak jako čmeláček a včelka.“ A tak si chlapec opatrně natrhal pár kvítků do košíčka, poděkoval rostlince a slíbil si s babičkou, že z ní připraví čaj pro maminku.

Hluchavka se na ně tiše usmála, jak to umí jen byliny s duší. A na jaře znovu vykvetla – jemná, krásná a vždy připravená nabídnout svou šťávu těm, kdo přijdou s pokorou a úsměvem. A její příběh? Zůstal zapsán v paměti louky, včelek i dětí – jako pohádka o lásce, sdílení a síle přírody.

 Vyprávění o Hluchavce nachové

Když jsme byli malí, běhávali jsme po loukách s bosýma nohama a košíkem v ruce. Louky byly plné fialových kvítků, které voněly tak zvláštně – zemitě, čistě a trochu jako sladký med. To byla naše hluchavka nachová.

Maminka nám říkávala:
„Děti, sbírejte jen ty květy, co rozkvetly do krásy a rostou dál od cesty. Ať jsou čisté a plné síly.“

Pečlivě jsme hledali ta nejkrásnější kvítka. Byli jsme opatrní, abychom květinku neutrhli celou – jen květy jsme jemně vylupovali a dávali do košíku. Často jsme přitom pozorovali čmeláčky i včelky, jak posedávají na květech a pijí sladkou šťávu.

Doma pak maminka hluchavku rozprostřela na bílý ubrousek a nechala sušit. A celý dům voněl jako letní den.

Z hluchavky nám pak vařila čaj, když nás bolelo bříško nebo jsme měli kašel. Ale také z ní uměla vyrobit mast, když se nám na rukách objevila vyrážka nebo jsme měli odřená kolena.

Hluchavka nás učila, že i maličká bylinka, kterou mnozí považují za plevel, může být pokladem. Stačí se jen dívat srdcem.

A tak kdykoli teď zahlédnu fialové kvítky hluchavky, vzpomenu si na dětství, bosé nohy v trávě, a na to, jak nám maminka předávala kouzla přírody beze slov – jen láskou a dotykem bylinek.

Hluchavka nachová – bylinka pro klid duše i těla

Účinky hluchavky nachové:

Hluchavka nachová ( Lamium purpureum) patří k něžným a často opomíjeným bylinkám, které rostou v trávě teměř nenápadně – a přece mají velikou sílu. Pomáhá při ženských potížích, zklidňuje záněty v těle, podporuje trávení a má jemné močopudné účinky. Hluchavka je vhodná pro děti i starší lidi, protože je jemná a laskavá.

Působí:

° při menstruačních bolestech

° na záněty močových cest

° na kašel a zahlenění

° mírní nespavost a nervozitu

Vnější použití hluchavky se uplatní při spáleninách a při dezinfekci ran.

Sedací koupele pomáhají při prasklinách konečníku, křečovitých stazích dělohy a svrašťování ledvin.

Pomáhá při obtížném močení starých lidí.

Bylinkový recept: Čaj z hluchavky pro klid a ženskou sílu

 Co budeme potřebovat:

° 1 vrchovatou lžičku sušených květů hluchavky nachové

° 250 ml vroucí voda

Postup:

Bylinku přelejeme vroucí vodou a necháme 10 – 15 minut louhovat pod pokličkou. Poté scedíme a popíjíme po doušcích. Čaj můžeme pít 2-3x denně při potížích nebo preventívně pro zklidnění organismu.

Pohádková směs od babičky na ženskou pohodu

Jednoho letního dne babička seděla pod starou lípou a připravovala svou tajemnou směs. Usmívala se, jak její vnučka sbírala kvítky hluchavky nachové. „Víš, děvčátko moje,“ začala vyprávět, „hluchavka je jako laskavá pečovatelka. Pomáhá ženám, když je bolí bříško, když duše teskní nebo když tělo potřebuje posílit.“

Do své bylinkové směsi si babička připravila:

Hluchavku nachovou — pro zklidnění ženských obtíží, podporu hormonální rovnováhy a jemné protizánětlivé účinky.

Kontryhel obecný — pro podporu dělohy, při bolestivé menstruaci a pro celkovou ženskou sílu

Heřmánek pravý — na uklidnění mysli, uvolnění křečí a podporu trávení

Meduňku lékařskou — na uklidnění nervů, lepší spánek a sladké sny

Růžový květ (okvětí růže šípkové) — pro radost srdce, něhu a harmonii duše

Babička směs jemně promíchala, uložila do skleněné dózy a pokaždé, když některá žena v rodině přišla pro radu, uvařila z této směsi voňavý čaj.

Použití:
1 lžičku směsi přelít 250 ml horké vody, nechat 10 minut louhovat pod pokličkou. Pít 1–2× denně, nejlépe v klidu a s vděčností k moudrosti bylin.

 

 Jetel červený – Květinová korunka léta

 Pohádkové vyprávění

Na okraji rozkvetlé louky, kde se tráva vlní jako zelené moře a včely zpívají svou medovou píseň, rostl jeden zvláštní kvítek – jetel červený. Byl nižší než vysoké kopretiny, ale jeho srdíčkové lístečky a sytě růžové květy zářily mezi zelení jako malá sluníčka.

Kdysi dávno jsme bydleli na vesnici. U nás doma to žilo – měli jsme husy, kachny, slepičky, prasátko, a dokonce i malou ovečku. To nebyla obyčejná ovečka – byla jako náš kamarád, skoro jako pejsek. Vodili jsme ji s sebou na louku i do lesa. Byla krásna, poslušna a nejraději měla právě šťavnatý jetel červený.

Na louce jsme jí trhali kytičky jetele a krmili ji, zatímco nás olizovala svou drsnou, ale přívětivou tlamičkou. Vždycky jsme byli oslintaní, ale šťastní, protože jsme věděli, že nám tím ovečka děkuje. Byly to krásné dny, plné smíchu, zelené trávy a modrého nebe. A dnes? Jsou z toho ty nejkrásnější vzpomínky…

Děti z vesnice si z květů jetele splétaly věnečky a dělaly si z nich korunky jako princezny z louky. Když jim vítr zavál vlasy do tváře, vypadaly jako víly.

A jednou si pod jetel lehla i jedna mladá žena. Byla tichá, zamyšlená. V duši nesla starosti, které nebyly vidět – ale jetel je vycítil. Tiše jí pošeptal:

„Já vím… tvé tělo se mění. Máš horko i chlad, klid i neklid v jednom dni. Jsem tu pro tebe – tiše, jemně, jak to umím jen já.“

A žena se usmála. Od té doby si každý večer připravovala čaj z květů jetele, meduňky a měsíčku. A s každým douškem jako by se její srdce uklidnilo a tělo našlo svou novou sílu.

Zavři oči, dýchej… a v srdci ti bude lehčeji.

A když budeš mít kousek suché louky – vzpomeň si, jak jsme trhali jetel pro naši ovečku a běhali s úsměvem až do večera.“

 Účinky červeného jetele

Jetel červený není jen krásný na pohled – je i léčivý. Jeho květy obsahují látky podobné ženským hormonům (fytoestrogeny), které pomáhají ženám v období menopauzy. Ulevuje při návalech horka, nočním pocení, zklidňuje mysl a podporuje zdraví kostí i pokožky.

Listy jetele jsou bohaté na vitamín C a antioxidanty a posilují obranyschopnost. Mladé lístky se mohou přidávat i do salátů nebo pomazánek.

Díky jeho silným dezinfekčním účinkem se využívá při zklidnění zvracení a otravy jídlem. Už naše babičky znaly sílu tohoto daru louky a s úctou ji předávaly dál.

 Jetel červený (Trifolium pratense) je víc než jen krásná květina:

•  Pomáhá při návalech horka, nespavosti, úzkosti

•  Podporuje pevnost kostí a snižuje riziko osteoporózy

•  Má příznivý vliv na srdce a cévy

•  Užívá se jako čaj z květů, tinktura nebo sušená bylinka do směsí

 Pohádková bylinková směs babičky Adélky

Babička Adélka, co žila v chaloupce u lesa, říkávala:
„Když žena ztrácí v sobě teplo, když duše je neklidná a tělo se mění, je čas obrátit se k louce.“

Do své směsi přidávala:

• květ jetelu červeného – pro ženskou rovnováhu

• řebříček – pro jemnost a lásku

• meduňku – na zklidnění a lepší spánek

• lístek šalvěje – na pocení a očistu

Vše sušila ve stínu, míchala s láskou a připravovala čaj:
Jednu lžičku směsi zalít 250 ml vroucí vody, nechat 10 minut louhovat. Pít teplé, večer – když slunce zapadá a ženská duše hledá klid.

 Pampeliška

Pohádka: Pampeliška a ztracená včelka

Z deníku Dariny

Na okraji jedlé louky, kde se v trávě houpou sedmikrásky a motýlci kreslí do vzduchu květinové obrazce, rostla jedna z nejveselejších bylinek. Byla to pampeliška – sluníčkový květ, který se směje i v dešti.

Jednoho večera, kdy se obloha zatáhla a schylovalo se k bouřce, se nad loukou vracely včelky z celodenní pilné práce. Všechny pospíchaly zpět do úlů, jen jedna malá včelka Bzukalka se ztratila. Mraky zakryly slunce a ona zpanikařila.

Letěla sem a tam, až byla unavená. Dešť už bubnoval na květy a louku zalévala voda. Včelka se třásla zimou a strachem. A právě v tu chvíli si všimla jediné pampelišky, která ještě neuzavřela svůj květ.

„Prosím, pampeliško, mohla bych se u tebe schovat?“ zašeptala.

Pampeliška se usmála svým zlatým lístkem: „Pojď, maličká, schovej se u mě. Zahřeji tě, vyčkáš do rána a pak najdeš cestu domů.“

A tak se včelka schoulila do měkkého květu, tulila se ke zlatým plátkům a pampeliška ji chránila celou noc. Ráno, když bouřka skončila a slunce znovu zazářilo, včelka Bzukalka otevřela oči. Chtěla se rozloučit, ale co to? Nad pampeliškou už poletovaly její sestřičky!

„Bzukalko!“ volaly, ,,našly jsme tě! Maminka i celý úl se o tebe bál.“

Včelka se rozloučila s pampeliškou, která se ještě naposledy usmála a pohladila ji lístkem po křidélkách. A všechny včelky, když slyšely příběh o tom, jak pampeliška pomohla, jí letěly poděkovat.

„Děkujeme, sluníčková sestro, žes byla dobrou strážkyní včelích snů.“

• Podporuje funkci jater a žlučníku
• Čistí krev, pomáhá při zadržování vody
• Pomáhá při kožních problémech a ekzémech
• Kořen stimuluje trávení, často se suší a přidává do čajů

 Babiččina očistná směs s pampeliškou

„Pampeliška je jako sluníčko v trávě,“ usmála se babička. „Čistí krev, posiluje játra a když se pije její čaj, tělo si samo lépe poradí s jedy i únavou.“

Do své voňavé očistné směsi babička přidala:

Pampelišku lékařskou (celou nať i kořen) – podporuje činnost jater, žlučníku, čistí krev, pomáhá při únavě a zadržování vody

Kopřivu dvoudomou – čistí ledviny, podporuje vylučování škodlivin a dodává minerály

Měsíček lékařský – podporuje lymfatický systém, působí protizánětlivě

Sporýš lékařský (Verbena officinalis) – harmonizuje trávení a činnost jater

Heřmánek pravý – uklidňuje trávicí trakt, působí proti nadýmání

Ostropestřec mariánský (plod drcený) – silná ochrana jater a regenerace jaterních buněk

Použití:
Jednu čajovou lžičku směsi přelít 250 ml horké vody, louhovat 10 minut, pít 1–2× denně. Vhodné užívat jako očistnou kúru na jaře nebo na podzim po dobu 3–4 týdnů.

Řebříček – léčitel z dětských her

Když jsem byla malá, řebříček rostl na každé mezi.

Pro mě to byla kouzelná kytka – drobná, ale výrazná. Pamatuji si, jak jsme si z něj pletly věnečky a přitom ještě netušily, jakou sílu ukrývá.

Řebříček mě naučil, že síla bývá často skrytá v maličkostech. Tato bylinka dokáže pomoci s tolika ženskými potížemi, zažíváním i s drobnými rankami. Vždy, když ho sbírám, přejedu prsty po jeho jemných lístcích – připomínají mi kapradinu, ale hebčí a voňavější.

Sbírám ho v době, kdy kvete – v plném slunci, kdy má největší sílu. Suším ho pomalu, ve stínu, a vždy si při tom vzpomenu na pohádku o řebříčku.

O bylinkové stráži v bílé krajce

(pohádkové vyprávění o řebříčku)

Kdysi dávno, v době, kdy louky šeptaly ve větru a slunce hladilo zelené trávníky, stála u lesa tichá strážkyně. Nebyla to stráž z lidí, ani zvířat – byla to bylinná strážkyně.. Říkali jí řebříček, ale děti jí přezdívaly bylinková stráž v bílé krajce, protože její drobné květy vypadaly jako vyšívané plátno babiččina ubrusu.

Tato malá bylinka nebyla nápadná, ale měla statečné srdce. Když se dětem na louce spustila krev z kolena, byla to právě ona, kdo jim přišel na pomoc. Stačilo utrhnout pár jejích lístků, lehce je promnout v dlaních a přiložit – a krev se brzy zastavila.

Ale řebříček toho uměl víc. Hlídal lidská bříška, když je trápily bolesti. Utěšoval ženské trápení, když tělo tančilo v rytmu luny. A když někdo ztratil radost, řebříček svým jemným, nahořklým tónem připomněl, že i trpkost života může přinést sílu.

Jednou na louku přišel malý chlapec, který nechtěl poslouchat rady babičky. Smál se, že bylinky jsou jen plevel a že na všechno je lepší lék z lékárny. Ale pak mu jednoho dne bylo ouvej. Bříško bolelo, hlava třeštila a nic nepomáhalo.

Tehdy mu babička uvařila čaj z řebříčku. Chlapec se nejprve ofrňoval, ale když ho popíjel z malovného hrníčku s ptáčky, cítil, jak mu teplo proudí do těla. Bolest ustupovala a oči se mu zavřely jako kvítek do noci.

A když se ráno probudil, louka za domem byla plná bílých kvítků – jakoby mu řebříček poděkoval, že mu dal šanci. Od té doby si chlapec vážil každé bylinky, která rostla kolem něj.

A řebříček? Ten dál tiše stál na své stráži – v bílé krajce a s velkým srdcem.

 Pohádka –  Stříbrný strážce z meze

Z deníku Dariny

Kdysi dávno, když se lidé ještě uměli ptát bylin o radu, žil na mezi malý bylinkový skřítek. Měl vlásky jako bílé kvítky a lístečky jemné jako peříčka. Jmenoval se Řebříček.

Byl maličký, nenápadný, ale měl srdce odvážného rytíře. Každé ráno objel mez na svém lučním koníčku a pošeptal rostlinkám, aby nezapomněly kvést.

Jednoho dne na louku přišla holčička. Pěkně si tam hrála a běhala. Po chvilce ji slyšel Řebříček, jak se rozplakala. Plakala, protože ji bolelo bříško. Řebříček si přisedl do její dlaně, přičichl k její slze a tiše jí pošeptal:

,, Natrhej pár mých květů, usuš mě ve stínu, a až se budeš cítit slabá, uvař si ze mě čaj. Jsem tu pro tebe.“

Holčička poslechla. A od té doby nikdy nezapomněla, že i tá nejmenší rostlinka může mít sílu obejmout srdce.

A řebříček? Ten tam na mezi roste dodnes. Jen pozor – pokud půjdete kolem, nešlápněte na něj. Kdo opravdu naslouchá, tomu možná jednou sám zašeptá do dlaně a pomůže mu od bolesti.

Účinky řebříčku:

Babička říkala: ,, Když chceš, aby bylo tělo v harmonii a srdce radostné, udělej si čajík“.

Smíchej :

° řebříček

° mateřídoušku

° heřmánek

Lžičku tété směsi zalij horkou vodou, ať se bylinky rozmluví. Nech louhovat 10 minut, poté scedit. Pije se teplý 2-3x denně.

Řebříčkový olej na bříško a unavené nohy

Babička sbírala řebříček v čase slunce – když byl plný síly. Sušené květy zalila olejem, nechala luhovat 3 týdny a pak přecedila. Tímto olejem mazala bříško, když bylo nafouklé, nebo nohy, když bolely únavou.

Bylinková směs: Na ženské zdraví i bolest bříška

• 2 díly řebříčku
• 2 díly kontryhele
• 1 díl hluchavky bílé
• 1 díl maliníku

Bylinky zalejeme vroucí vodou, necháme louhovat 10 minut, pijeme 1–2× denně. Ideálně v období před měsíčním cyklem. Moudrá ženská směs.

 

Ostružina – divoká bohyně lesů

 Pohádka o ostružinové víle a jejích tmavých plodech

V hlubokých lesích, kde se slunce proplétá mezi větvemi a ptáci zpívají své tajné písně, žila ostružinová víla. Její šaty byly tmavě fialové jako ranní mlha a vlasy jí zdobily drobné trnky, ostré jako ježci.

Byla to víla divoké síly a sladkosti zároveň. Když někdo v lese pocítil únavu nebo potřebu posílení, ostružina jim nabízela své šťavnaté plody, které chutnaly jako kapky černého zlata.

Jednou přišla do lesa mladá dívka, byla unavená z práce a starostí o maminku. Tady hledala sílu, odpočinek a klid. Pomáhala své mamince, která byla nemocná a potřebovala péči. Posadila se na kraj lesa a z hluboka si vzdychla. Víla ji slyšela a tenkým hláskem na ni promluvila. Vím, co tě trápí a nabídla jí ostružiny a zašeptala: „Síla divočiny je v tobě i v mých plodech. Nezapomínej na svou odhodlanost. Plody mají spoustu energie a jsou plné síly.“

A dívka s každým kousnutím získávala novou energii a odvahu. Od té doby se říká, že ostružina je symbolem vytrvalosti, síly a sladké odměny pro ty, kdo neustávají.

 Pohádka o ostružinové víle a dětech v lese

Jednoho krásného podzimního dne vyrazily děti s dědečkem na houby do lesa. Všude kolem rostly keře plné tmavých šťavnatých ostružin — lesklých a fialových jako malé poklady.

Děti byly natěšené a jakmile uviděly ostružiny, rozběhly se přímo do hustých keřů. Ale ouha! Ostružinové keře jsou pichlavé a děti se brzy začaly trochu škrábat. Rozbrečely se a sedly si pod strom.

Najednou z jednoho keře zazněl jemný hlas:
„Milé děti, já jsem ostružina, divoká bohyně lesa. Vím, že vás mé plody lákají, ale musíte být opatrné. Tyto trny nejsou na škodu, jen mě chrání. Nechte mě, ať vám je natrhá ten, kdo ví, jak se k nim chovat.“

A dědeček, který to všechno slyšel, se usmál a pomalu přistoupil ke keři. Opatrně natáhl ruce a začal trhat nejkrásnější sladké plody. Děti už dál nešly  do keře, ale sledovaly dědečka, který jim s láskou a trpělivostí trhal ty šťavnaté zdravé ostružiny. Byly od nich všichny zbarveny do fialova, ruce, pusa.

„Vidíte,“ řekla ostružina tiše, „když budeme trpěliví a opatrní, dostaneme to nejlepší, co máme – sladké plody plné síly a zdraví.“

A tak děti pochopily, že každá bylinka, keř nebo květina má svou moudrost, a že láska a trpělivost jsou tím nejkrásnějším darem, který si můžeme navzájem dát.

 Účinky ostružiny

• Posiluje imunitu, je bohatá na vitamín C a antioxidanty

• Pomáhá při zánětech ústní dutiny a dásní

• Má stahující účinky, vhodná při průjmech a zánětech trávicího traktu

• Podporuje hojení ran a zlepšuje stav pokožky

• Pomáhá při regulaci hladiny cukru v krvi

• Je dobrá pro zdraví srdce a cév díky obsahu flavonoidů

 Recept od babičky: Ostružinový sirup na posílení

„Na dny, kdy tělo potřebuje trochu víc síly a sladké chuti.“

Suroviny:

• 500 g ostružin

• 400 g cukru

• 1 citron

Postup:
Ostružiny lehce rozmačkej a smíchej s cukrem a citronovou šťávou. Nech 24 hodin odležet, pak přeceď a sirup vař na mírném ohni asi 10 minut. Nalij do čistých lahví. Používej jako přírodní lék i jako sladidlo do čajů.

 Pohádkové směsi od babičky

 1. Lesní síla a klid

Směs: 

• ostružina

• meduňka

• kontryhel

• heřmánek

Pro posílení imunity a uvolnění těla i mysli.

 2. Sladká odměna pro tělo

Směs:

• ostružina

• šípek

• lípa

• máta

Pro povzbuzení organismu a lepší náladu.

Lípa – voňavé pohlazení letních dnů

 Pohádkové vyprávění babičky

Když Bůh tvořil stromy, z jednoho z nich stvořil matku. A tou se stala Lípa. Nejmilejší, nejvoňavější, nejsvětlejší ze všech. Stála vždy uprostřed vesnice, aby měla přehled nad všemi – nad dětmi, nad stařečky, nad nemocnými i zamilovanými.

Kdo se schoulil pod její větve, tomu vždy ulevila. Kdo usnul v její vůni, tomu se zdál pokojný sen. A kdo si z jejích květů uvařil čaj, toho uzdravila – nejen na těle, ale i na srdci.

Jedna stará babička říkávala:
„Lípa tě obejme, i když už tě nikdo jiný obejmout nemůže.“

A tak když začala rozkvétat a její sladká vůně se linula krajem, lidé věděli – přišel čas klidu, léta a vděčnosti. Každý, kdo měl doma sáček s lipovým květem, měl u sebe kus domova a něhy.

Pohádka o staré lípě a srdcích, která šeptají

Z deníku Dariny

Na okraji staré vesnice stála lípa, tak mohutná a rozvětvená, že by její stín pokryl celé tržiště. Říkalo se jí Babička Lípa, protože si pamatovala příběhy z časů, kdy ještě lidé chodili bosí a zpívali si při práci.

Byla zvláštní – její kmen měl tvar srdce a každý, kdo se jí dotkl, pocítil teplo. Pod jejími větvemi se scházeli ti, kdo měli v srdci bolest, zmatek nebo jen ticho. Lípa nic neříkala, jen tiše šuměla listím a pouštěla dolů své voňavé květy jako malá zlatá slůvka útěchy.

Jednou přišla k lípě dívka jménem Anička. Oči měla uplakané – ztratila někoho, koho měla ráda, a nevěděla, jak dál. Posadila se ke kořenům lípy, položila dlaně na kůru a tiše prosila:
„Lípo, pomoz mi. Bolí to moc.“

A lípa začala šumět. Anička uslyšela tichý hlas:
„Srdce může prasknout bolestí, ale nikdy se neztratí láska, kterou dalo. Tu si neseme v sobě napořád.“

Od toho dne chodila Anička k lípě každý den. Časem tam přiváděla i ostatní – děti, staré lidi, sousedy. Učili se naslouchat stromům, sbírat květy lípy, vařit čaje a léčit nejen tělo, ale i srdce.

A když někdo procházel kolem staré lípy, často se zastavil a pohladil její kmen. Protože každý věděl, že právě tam, pod tou korunou, žije vzpomínka na vše, co je v životě opravdu důležité – lásku, domov, ticho a vůni teplého čaje.

 Účinky lípy

Lípa je známá pro své  uklidňující a protizánětlivé účinky. V lidovém léčitelství se užívá při:

• horečkách, nachlazení a chřipce (podporuje pocení)

• kašli a zahlenění (uvolňuje dýchací cesty)

• nervozitě, úzkosti, nespavosti

• bolestivém menstruačním cyklu (v kombinaci s jinými bylinkami)

Její jemná energie působí hojivě nejen na tělo, ale i na duši.

 Babiččin recept: Lipový čaj proti nachlazení

„Když se v chalupě ozval kašel a bylo vidět, že dětičky blednou, postavila jsem na plotnu konvičku vody a přisypala do ní hrst lipového květu. Nechala louhovat pět minut – a ten voňavý zázrak hned zahřál od srdce až po paty.“

Ingredience:

• 1 vrchovatá lžička lipového květu

• 250 ml vroucí vody

• med dle chuti

Pít teplý, několikrát denně, nejlépe při prvních příznacích nachlazení.

 Pohádkové směsi od babičky

 1. Laskavý čaj pro pokojný spánek

„Když děti nemohly večer usnout, babička sáhla po voňavé směsi z lípy, meduňky a levandule. Přelila ji horkou vodou a šeptala: ,,Spi klidně, děťátko, andělé tě hladí po vláskách…“

Směs:

• květ lípy

• list meduňky

• květ levandule

Pomáhá při neklidu, únavě, přetížení – pro klidný večer a laskavé sny.

 2. Babiččin ženský čaj na laskavé dny

„Pro ženy, co zapomněly na sebe, míchala lípu s kontryhelem a hluchavkou – protože ženské srdce si zaslouží něhu.“

Směs:

• květ lípy

• nať kontryhelu

• květ hluchavky bílé

Pomáhá při menstruačních potížích, v přechodu i při duševním vyčerpání.

Rybíz – síla rybízu – dar pro zdraví

Pohádka – O třech rybízech

Z deníku Dariny

Na kraji slunečné zahrady, kde voní mateřídouška a motýli si hrají ve vzduchu, rostly vedle sebe tři keře rybízu – červený, černý a bílý. Každý měl své kouzlo, ale jednoho letního dne se začaly přít.

„Já jsem ten nejhezčí!“ vyhrkl červený rybíz a zaleskl se ve slunečním svitu.
„Ale já mám nejvíc vitamínů!“ bručel černý rybíz, kterému se v horku trochu leskly lístečky.
„A já,“ zašeptal tichounce bílý rybíz, „jsem nejvzácnější. Tak jemný, tak něžný, tak sladký.“

Každý měl svou pravdu – a právě proto se nemohly shodnout. Přely se, kdo je pro lidi důležitější, kdo chutnější, kdo krásnější.

Až tu najednou zazněl dětský smích a do zahrady vběhla trojice dětí s proutěnými košíky.

„Jé, rybíz!“ vykřikl chlapeček a rozběhl se k červenému keři. „Tenhle je jako bonbóny!“

Holčička mezitím ochutnala černý rybíz. „Mmm, ten voní jako les a je silný, až mě mrazí v puse!“

Nejmenší děvčátko, trošku plašší, stálo tiše u bílého keře a opatrně utrhlo jednu kuličku. „Tenhle je jako sluníčko,“ usmála se a dala další i své panence.

Děti sbíraly, ochutnávaly, smály se – a keříky najednou ztichly a poslouchaly. Srdíčka jím cukala radostí, a když se děti v trávě usadily a společně řekly:

,, Každý rybíz je báječný, každý je jiný –  a právě proto je to taková lahoda!“ keře se zastyděly, že se předtím tolik přely.

Od  toho dne už mezi sebou nesoutěžily. Zůstaly spojeny jako tři sourozenci – každý jiný, ale společně tvořily chuť dětství.

„Každý jsme jiný,“ řekl červený.
„Ale dohromady jsme nejlepší,“ dodal černý.
„A hlavně jsme tu pro radost,“ usmál se bílý.

Vědí, že teprve spolu tvoří kouzelný letní dar – plný chuti, zdraví i něhy.

 Pohádka o třech sestrách rybízových

Z deníku Dariny

Na samém okraji staré zahrady rostly vedle sebe tři sestřičky – každá trochu jiná, ale všechny z jednoho rodu. Byly to Bílá, Červená a Černá rybízová víla.

Bílá byla něžná a průsvitná jako perlička rosy. Červená zářila jako západ slunce a byla plná života. A Černá? Tajemná, voňavá a silná jako noc.

Děti ze vsi je milovaly. V létě běhaly bosy po trávě, trhaly sladkokyselé bobulky a poslouchaly, jak si sestry mezi sebou šeptají.

Jednou přišla k rybízovým keřům malá holčička. Byla smutná, protože její tatínek byl nemocný a neměl sílu vstát z postele. Rybízové víly se na sebe podívaly a zavolaly ji blíž.

„Ochutnej mě,“ řekla bílá, „vrátím ti naději.“

„A mě,“ řekla červená, „dodám ti radost a odvahu.“

„A nakonec mě,“ řekla černá, „já ti dám sílu a ochranu.“

A když se spojí červený, černý i bílý, zrodí se v šálku kouzlo zdraví.

Holčička poslechla. Nasbírala do košíčku bobulky od všech tří sester, doma z nich maminka udělala  sirup. Tatínek každý den popíjel, až se začal brzy uzdravovat. A od té doby každé léto chodili k rybízu celá rodina – nejen pro plody, ale pro lásku, která mezi keři tiše rostla.

 Účinky rybízu

Červený rybíz je osvěžující, kyselý a plný vitamínu C. Povzbuzuje trávení, čistí krev a pomáhá při horečkách. Skvělý je do limonád, marmelád i na mlsaní jen tak u keře.

Černý rybíz je král mezi rybízy – sladký , silný,  plný antioxidantů. Pomáhá při kašli, zánětech dýchacích cest, posiluje imunitu i srdce. Listy černého rybízu se také používají do čajů proti revmatismu.

Bílý rybíz je jemný, méně kyselý a vhodný i pro děti. Obsahuje podobné látky jako červený, jen je o něco mírnější. Je krásný do ovocných salátů i jako ozdoba dortíků.

 Babiččin rybízový recept – „Síla tří sester“

Rybízový sirup pro zdraví a radost:

Do hrnce vlož:

• hrst černého rybízu – pro sílu

• hrst červeného rybízu – pro radost

• hrst bílého rybízu – pro jemnost a harmonii

Přidej 2 lžíce medu, plátek citronu, zalij litrem vody a krátce povař. Poté přeceď, nalij do lahvičky a uchovávej v lednici.

Podávej po lžičkách při únavě, nemoci nebo když se ztrácí úsměv.

 Pohádková směs bylinková s rybízem

Babička říkávala: „ Když je léto a tělo volá po síle, sáhnu po své kouzelné směsi. Přidám černý sušený rybíz pro sílu, červený pro radost a bílý pro láskavé srdce. A k nim hrst lípy pro klid, šípky pro ochranu a troška meduňky i malinový list pro svěžest. Tuhle dobrotu piju, když se slunce sklání k večeru a chci, aby se celá rodina uzdravila smíchem i láskou.“

Směs:

• Sušené plody černého rybízu

• Květ lípy

• Meduňky

• Šípky

• Malinový list

• Květ měsíčku

Zalij lžičku směsi vroucí vodou, nech 10 minut odstát a popíjej večer nebo při smutku. Směs podporuje imunitu, zklidňuje nervy a léčí i srdíčko.

 Heřmánek pravý (Matricaria chamomilla)

Pohádka o malém Heřmánku

Z deníku Dariny

Bylo nebylo, na kraji louky pod starou lípou rostla malá rostlinka. Měla drobné zelené lístky a snila o tom, že jednou vykvete stejně krásně jako divoké růže nebo chrpy. Ale kolemjdoucí ji často přehlíželi – byla drobná, nenápadná, a když se ptala včel, proč se u ní nezastavují, jen se usmívaly a říkaly:
„Tvůj čas ještě přijde, maličká.“

Jednoho dne, když se slunce usmálo nejteplejším úsměvem léta, rostlinka konečně vykvetla. Její květ byl zlatavý uprostřed, s bílými okvětními lístky, které vypadaly jako paprsky. A tehdy zavoněla. Tak něžně a krásně, že se kolem ní začaly sbíhat včely, motýli a dokonce i děti sbíraly do košíčků.

„Jak se jmenuješ?“ zeptala se holčička.
„Jsem Heřmánek,“ odpověděl květ tiše, ale hrdě.
„Tebe maminka miluje! Suší si tě do čaje, když má bolavé bříško, nebo když je smutná. Tvoje vůně ji uklidní.“

Heřmánek se usmál. Poprvé v životě se cítil důležitý.
Ne pro svou velikost, ale pro své srdce plné uzdravující lásky.
Od toho dne ho lidé začali sbírat s úctou, sušit s něhou a děkovat mu pokaždé, když jim pomohl.

A když na louce zavane letní vánek a ucítíš sladkou vůni, je to právě Heřmánek, který ti tiše připomíná:

„I to nejmenší srdce může léčit svět.“

Pohádka o voňavé víle

Na kraji lesa, kde začíná louka, rostl mezi trávou malý květ s bílými okvětními lístky a zlatým středem. Byl to Heřmánek. V noci, když všechno ztichlo, se z květů vynořila malá víla Heřmanka. Její šaty voněly létem a každý lístek šeptal uklidňující písničku.

Jednou večer uslyšela pláč malého zajíčka. ,,Proč pláčeš, zajíčku?“ zeptala se něžně. ,,Bolí mě bříško a nemohu usnout,“ vzlykal. Víla se usmála: ,,Pojď, připravím ti čaj z mých kvítků. Uvidíš, jak ti bude lépe.“

Zajíček vypil voňavý čaj a než stačil poděkovat, spokojeně usnul. Od té doby víla Heřmánka pečuje o všechny, kteří nemohou spát, mají bolesti bříška nebo jsou smutní.

A kdo naslouchá v tichu noci, možná zaslechne její jemné ukolébavky…

Účinky heřmánku:

° Uklidňuje nervy a napětí

° Podporuje spánek

° Pomáhá při bolestech břicha, kolikách, nadýmání

° Zklidňuje záněty v těle i na pokožce

° Podporuje hojení ran i ekzémů

Sbíráme:

Od konce května až do července, nejlépe za slunečného dne, kdy je květ plný silic.

Jak sušíme:

Rozložíme květy ve stínu na sítu v jedné vrstvě. Sušíme v teple, ale ne na slunci.

Co z něj vyrábíme:

• Čaj na uklidnění a trávení – pomáhá i při nachlazení nebo bolestech bříška.

• Heřmánková tinktura – ideální na žaludeční potíže nebo jako obklad při zánětech.

• Péče o pleť – výluh používám do koupelí, na obklady i při podráždění pokožky.

• Heřmánková mast – jemná, hojivá, ideální pro citlivou pokožku i ekzémy.

Babiččina hojivá heřmánková mast

„Když má někdo podrážděnou pokožku, drobná poranění, ekzém nebo jen suché ruce od práce, přiložím na něj kousek slunce z heřmánku,“ šeptala babička a míchala voňavou mastičku.

Suroviny:

 Sušený heřmánek pravý (květ) – 2 hrsti
 Bambucké máslo – 100 g
 Kokosový olej – 50 g
 Včelí vosk – 20 g
 Mandlový nebo olivový olej – 100 ml
(volitelně: pár kapek esenciálního levandulového oleje)

Postup:

1. Heřmánkový macerát:
   Do sklenice nasypte sušený heřmánkový květ, zalijte mandlovým (nebo olivovým) olejem tak, aby byly květy zcela ponořené. Sklenici dobře uzavřete a nechte macerovat 2–3 týdny na světlém, ale ne horkém místě. Občas protřepejte.
   (Pokud spěcháš, lze udělat i teplý macerát — olej s heřmánkem zahřej na 40–50°C a nech 3–4 hodiny louhovat.)
2. Příprava masti:
   Přeceděný heřmánkový olej nalijte do hrnku. Přidejte kokosový olej, bambucké máslo a včelí vosk. Pomalu zahřívejte ve vodní lázni, dokud se vše nerozpustí.
3. Odstavte, nechte chvíli zchladnout (asi na 40°C), přidejte případně pár kapek esenciálního oleje a nalijte do čistých kelímků či skleniček.
4. Po ztuhnutí uzavřete a skladujte v chladu.

Použití:

• na suchou, podrážděnou nebo popraskanou pokožku

• na drobná poranění, odřeniny, opruzeniny

• na ekzémy a zklidnění svědivé pokožky

• na suché ruce i paty

„Tahle mast je pohlazení na tělo i na duši,“ usmála se babička a podala vnoučkovi kelímek s voňavou mastí.

 Babiččina uklidňující směs s heřmánkem

„Heřmánek je jako laskavá dlaň, která hladí duši i tělo,“ vyprávěla babička a do směsi přidávala voňavé květy.

Ve své něžné směsi babička spojila:

   Heřmánek pravý (květ) – zklidňuje nervy, tlumí křeče, pomáhá při nadýmání i nespavosti, působí protizánětlivě

   Meduňka lékařská – harmonizuje nervový systém, uvolňuje napětí, podporuje klidný spánek

   Máta peprná – pomáhá při zažívacích potížích, uvolňuje křeče a osvěžuje

   Levandule lékařská – uklidňuje nervovou soustavu, působí proti bolestem hlavy a podporuje relaxaci

   Třezalka tečkovaná – posiluje psychiku, působí antidepresivně a proti úzkosti (pozor na slunce při dlouhodobém užívání)

   Měsíček lékařský – podporuje hojení sliznic, čistí lymfu a působí jemně protizánětlivě

Použití:
1 lžičku směsi přelít 250 ml vroucí vody, nechat louhovat 10 minut pod pokličkou. Pít 1–2× denně, zejména večer pro zklidnění. Směs je vhodná i při žaludeční nervozitě nebo lehkém nachlazení.

„Každý šálek téhle směsi je jako pohlazení od babičky před spaním,“ šeptala a pohladila vnoučka po vláskách.

Meduňka – bylinka tichého srdce

Pohádka o meduňkové víle a srdci plném starostí

Z deníku Dariny

Kdysi dávno, v srdci letní zahrady, kde včely zpívaly sladké písně a vzduch voněl po teplém slunci, žila meduňková víla. Měla vlásky zlaté jako sluneční paprsky a šaty jemně zelené jako listy po dešti.

Nebyla hlasitá ani nápadná. Jen když někdo přišel s těžkým srdcem nebo rozechvělými sny, meduňka zašeptala svým listem: „Pojď, odpočiň si. Já tě utiším.“

Jednoho léta přišla do zahrady žena. Byla unavená, oči měla zarudlé od pláče. Její dědeček, milovaný starý pán, onemocněl. Jeho dech byl slabý, a proto její srdce bylo sevřené obavou. V noci nemohla spát – poslouchala každý jeho nádech, v hlavě měla tisíc myšlenek: „Pomáhám mu dost? Co ještě mohu udělat?“

Sedla si k meduňce a vyprávěla jí o svém trápení. Víla mlčky poslouchala a pak jemně utrhla pár lístků. Přiložila je k ženinu srdci a zašeptala:
„Ty, která miluješ tolik, nezapomínej i na své vlastní ticho. Klid tvého srdce pomáhá i jemu.“

Žena si večer uvařila čaj z meduňky. Jeho vůně byla jako pohlazení. A když se poprvé po dlouhé době položila do peřin, její tělo se uvolnilo.
Neslyšela nic než šepot zahrady. Ve snu viděla dědečka – usmíval se, seděl na lavičce, v rukou držel hrnek meduňkového čaje.

A od těch dob se říká, že meduňka je tichá strážkyně klidu, jemná léčitelka duše, která pomáhá nejen tělu, ale i lásce, která se bojí o druhého. Její listy nejsou jen bylinou – ale náručí pro všechny, kdo nemohou spát, protože příliš milují.

 Účinky meduňky

• Zklidňuje nervy, pomáhá při stresu, napětí a úzkostech

• Podporuje spánek, usnadňuje usínání, tiší noční neklid

• Uklidňuje trávení, pomáhá při nadýmání, křečích a bolestech břicha

• Pomáhá při bolesti hlavy z přepětí

• Má jemně protivirové účinky, působí při nachlazení

• Podporuje jemnost, klid a vnitřní rovnováhu

 Recept od babičky: Meduňkový čaj na spaní a smíření

Suroviny:

• 1 lžíce sušené meduňky

• 250 ml vroucí vody

• trocha medu nebo plátek jablka

Postup:
Zalij vroucí vodou, louhuj 7 minut pod pokličkou. Pij teplý večer před spaním nebo kdykoli, když je srdce neklidné.

 Pohádkové směsi od babičky

 1. Čaj tichého večera

• meduňka

• levandule

• heřmánek

• květ lípy

Na večerní zklidnění mysli a uvolnění těla. Pomáhá navodit klidný spánek.

 2. Bylinková náruč pro děti

• meduňka

• heřmánek

• fenykl

• anýz

Pro děti i maminky – na bříško, klid a bezpečí.

Divizna – strážkyně spánku

 Pohádka o Divizně – svítilně pro broučky

Z deníku Dariny

Na slunečném kraji louky, tam kde tráva voní po létě a motýli se prohánějí ve vánku, rostla vysoká zlatá divizna. Byla tak statná a krásná, že ji nikdo nepřehlédl. Její žluté květy svítily jako malé lucerničky.

Ale málokdo věděl, že v noci se divizna mění v kouzelný hotel pro broučky. Její květy se otevíraly jako měkké pelíšky a podél jejího silného stonku vedla tajná cestička – broučí schodiště až do nebe.

Každý večer přicházeli unavení broučci ze všech koutů louky. Čmeláček si ustlal v horním patře, beruška se schoulila do jednoho kvítku uprostřed a maličká světluška si svítila na cestu, než usnula v objetí žlutého okvětního lístku.

Divizna jim vyprávěla pohádky. O větru, který tančil mezi kopci, o dětech, co běhaly po louce, o babičce, co sbírala na louce bylinky. Broučci podřimovali a byli šťastní, že už jsou ve svých postýlkách.

Jedné noci ale přišla velká bouřka. Blesky křižovaly oblohou a vítr lomcoval vším kolem. Broučci se báli, tiskli se k sobě a plakali.

,,Nebojte se„, řekla divizna tiše, ,,držím pevně, mám hluboké kořeny a chráním vás jako maminka.“

A opravdu – divizna se ani nepohla. Vydržela vítr, déšť i hromy a ráno, když vyšlo slunce, její květy se znovu rozzářily. Broučci se protáhli, zamrkali a děkovali své velké zlaté ochránkyni.

Od té doby, když někdo na louce uvidí diviznu, už ví: není to jen obyčejná bylina – je to maják pro malé dušičky, pelíšek pro sny a strážkyně klidu.

Účinky :

Divizna je bylina s jemnou silou – pomáhá tišit kašel, léčí podrážděné hrdlo a přináší úlevu při nachlazení. Má protizánětlivé a uklidňující účinky a často ji najdeme ve směsích pro dýchací cesty.

Pomáhá také uvolnit napětí – stejně jako pohladí broučky ve své náručí, pohladí i nás.

Recept od babičky na diviznový sirup

Potřebujeme:

° Hrst čerstvých nebo sušených květů divizny

° 500 ml vody

° 500 ml cukru ( nebo med)

° 1 citron

Postup:

1. Květ divizny přelijeme horkou vodou a necháme louhovat 12 hodin
2. Scedíme, přidáme šťávu z citronu a cukr
3. Mícháme nad mírným plamenem do zhoustnutí, nalijeme do skleniček a uchováme v chladu
4. Sirup je výborný na kašel pro děti i dospělé

Pohádková směs s diviznou – od babičky pro klidné večery

Když je večer neklidný a v krku škrábe, připravíme:

° Diviznu

° Sléz květ

° Jitrocel

° Heřmánek

Lžičku této směsi zalijeme horkou vodou a necháme 10 minut louhovat. Čaj uklidní dýchání i dušičku. Babička vždy říkávala: ,, Divizna je jako peřinka pro plíce i pro sny“.

ŠŤOVÍK – vzpomínka na dětství, polévku i bílé králíčky

Z deníku Dariny

Bylo jaro. Louky se zelenaly a mezi trávou začal vyrážet šťovík – kyselý a svěží, jak ho máme rádi. Jako malé děti jsme s košíčky pobíhali po loukách a trhali šťovík pro naše bílé králíčky. Měli ho moc rádi. Byli sněhobílí s drobnými černými flíčky na tělíčku a vypadali jako malá kouzelná stvoření. Když jsme jim donesli čerstvý šťovík, vesele si pochutnávali a spokojeně chroupali.

Když se jim narodili malí králičci, s nadšením jsme si je brali s sebou. Hráli jsme si s nimi na louce, honili je v trávě, krmili je jetelem a šťovíkem a pak je večer vraceli zpátky k jejich mamince do tepla králíkárny. Bylo to jako z pohádky.

A právě ze šťovíku nám naše maminka často vařila polévku. Jednoduchou a kouzelnou – šťovíkovou polévku s mlékem, do které vpustila vajíčka. Polévku nemíchala , aby se  jen v horké polévce vajíčka uvařila. Polévku podávala na talíři s uvařeným vajíčkem. Byla kyselkavá, voňavá a chutnala po jaru a dětství. Dodnes ji cítím v nose, když si vzpomenu…

 Recept na šťovíkovou polévku s mlékem

Ingredience:

• hrst čerstvého šťovíku (nebo i více)

• 1 l mléka

• 1 lžíce másla

• vejce

• sůl

Postup:

1. Na másle krátce osmahneme šťovík

2. Uděláme jíšku a zalijeme mlékem a osolíme

3. Když se začne vařit, vpustíme do ní vajíčka

4. Na talíř vložíme vařená vajíčka a zalijeme horkou polévkou

 Bylinkové využití šťovíku

• Kyselé listy šťovíku obsahují hodně vitamínu C – pomáhají při jarní únavě a posilují imunitu.

• Hodí se nejen do polévek, ale i do pomazánek, salátů nebo jako kyselý doplněk do jídel místo citronu.

• Kořen šťovíku se suší, poté se z něj vaří čaj:
  10 minut povařit, odstavit, nechat vylouhovat a scedit.
  Tento čaj pomáhá rozpouštět močové kameny.

„Šťovíkový kořínek je jako maličký poklad ukrytý v zemi. Pomáhá čistit krev, posiluje tělo a odplavuje tíhu z našich útrob,“ říkávala babička, když jemně kopala do měkké půdy a hledala zdravé kořeny.

Použitá část rostliny:

• Kořen šťovíku (nejčastěji šťovíku kadeřavého nebo šťovíku zahradního – Rumex crispus, Rumex acetosa).

Účinky kořene šťovíku:

• očista krve (čistící účinek na organismus)

• podpora trávení

• mírné projímavé účinky (při zácpě)

• pomoc při kožních obtížích (ekzémy, akné)

• posiluje játra a žlučník

• mírně podporuje imunitu

Příprava čaje (odvar):

Suroviny:

• 1 čajová lžička sušeného, nadrobno nakrájeného kořene šťovíku

• 250 ml studené vody

Postup:

      Kořen vložte do studené vody.
      Přiveďte k varu a vařte na mírném ohni cca 10–15 minut.
      Odstavte, nechte chvíli louhovat (5 minut), přeceďte.
      Pije se teplý 1× denně.

Pozor na dávkování:

• Při dlouhodobém a nadměrném užívání může zatěžovat ledviny (obsahuje šťavelany).

• Nedoporučuje se těhotným, kojícím ženám a při ledvinových kamenech.

 Takový je šťovík v našem rodinném vzpomínání – prostý, zdravý a plný kouzla dětství.

 Měsíček lékařský – slunce na dlani

 Pohádka o zlatém Měsíčku – sluníčku pro bolístky

Za starou zahradou, kde léto vonělo po bylinkách a vzduchem znělo bzučení včel, rostl v koutku záhon plný zlatavých květů. Byl to Měsíček lékařský – květina, která se smála do světa jako sluničko na zelené stonky.

Každé ráno, když se slunce probudilo, Měsíček rozevřel svá zářivá okvětní sluníčka a vítal nový den. Milovaly ho včelky, motýli i děti, které za babičkou chodily na dvorek. ,, Babičko, co to je za kytičku?“ ptala se malá Eliška. A babička s úsměvem odpovídala: ,, To je náš zlatý pomocník. Když tě bolí bříško, když se škrábneš nebo tě trápí vyrážka – Měsiček ti pomůže.“

Jednoho krásného letního odpoledne se děti sešly na hřišti u školy. Hrál se tam fotbal a Matýsek byl ve svém živlu. Běhal, kopal a s radostí střílel jeden gól za druhým. Jeho družstvo jásalo – byl to ten nejlepší hráč široko daleko. ,, Matýsku, jsi náš Ronaldo!“ křičeli kamarádi s nadšením.

Ale v tom se k hřišti přiblížil Fanda – velký kluk, kterého se ostatní spíš báli. Všichni ho znali. Býval zlý, často ubližoval menším. Děti se na něj jen opatrně dívaly, nikdo ho nechtěl do hry. Ale Fanda neváhal. Vběhl na hřiště a bez ptaní začal hrát.

Matýsek byl kluk klidný a nic neříkal. Pokračoval ve hře. Jenže Fanda, když viděl, jak Matýsek krásně hraje a sbírá potlesk, zezelenal zavistí. Vběhl mu do cesty a silně ho strčil.

Matýsek upadl. Koleno se mu odřelo o kamínek a začalo krvácet. Bolestí se mu zalily oči slzami. Děti se sběhly kolem něj a Fanda utekl pryč, jakmile viděl, co udělal.

,, Pojď , Matýsku,“ řekla něžně Eliška, ,,zavedeme tě k babičce. Ta si ví rady se vším.“

A tak ho vedly do zahrady, kde rostl záhon Měsíčku lékařského. Babička utrhla pár květů, šeptala jim slova vděku a lásky a pak doma připravila voňavou měsíčkovou mastičku.

Když ji natřela Matýskovi na kolínko, bolest se rozplynula jako mlha nad loukou. Sluníčko znovu vysvitlo i v jeho očích. ,,Děkuju, babičko… a děkuju i tobě, květinko,“ zašeptal Měsíčku a pohladil jeho zlatavý květ.

A od toho dne si děti ještě víc vážily té žluté krásy v zahradě. Věděly, že Měsíček není jen květina – je to sluníčko pro bolístky, které léčí nejen rány na těle, ale i ty na duši.

 Účinky měsíčku lékařského

Měsíček lékařský je opravdovým pokladem bylinkové lékárny. Jeho zlaté květy:

• hojí rány a jizvy
• pomáhají při zánětech kůže i trávicího traktu
• čistí krev
• podporují zdravou menstruaci a hojení po porodu
• mají silné protizánětlivé a antibakteriální účinky

Používá se ve formě čaje, tinktury, oleje i masti. Obklady z měsíčku léčí popáleniny, ekzémy i štípance.

Babiččin měsíčkový zázrak – hojivá mastička

 Co potřebuješ:

• 2 hrsti sušených nebo čerstvých květů měsíčku lékařského

• 250 ml panenského olivového oleje nebo sádla (tradičnější varianta)

• kousek včelího vosku (asi 10–15 g na zahuštění)

• skleničky na uložení, lásku a vděčnost

 Jak na to:

1. Do malého kastrůlku vlož květy měsíčku a zalij je olejem nebo sádlem.

2. Pomalu zahřívej – buď na velmi mírném plameni, nebo ideálně ve vodní lázni – alespoň 1–2 hodiny, aby se účinné látky krásně uvolnily.

3. Poté směs přecedíme přes plátýnko, přidáme nastrouhaný včelí vosk a znovu zahřejeme, až se vše spojí.

4. Nalijeme do malých skleniček a necháme vychladnout.

 Mast vydrží v ledničce i půl roku a je skvělým pomocníkem při každé bolístce, ekzému, odřenině nebo popraskané pokožce.

 Pohádková směs „Zlaté pohlazení od babičky“

Za starých časů, kdy se děti ještě mazlily s koťaty na zápraží a večer si nechávaly vyprávět pohádky u kamen, měla každá babička svůj malý sáček bylinek – pro radost, pro zdraví, pro lásku. Jedna z nejoblíbenějších směsí byla ta, které říkala „Zlaté pohlazení“.

Byla to směs pro všechny, kdo měli bolavé bříško, zklamané srdce nebo neklidný spánek. A v jejím středu zářil zlatý květ – měsíček lékařský.

 Co babička smíchala:

• Měsíček lékařský – pro něžné hojení a pohlazení duše i těla
• Heřmánek pravý – aby zklidnil a utišil jako pohlazení po vláskách
• Meduňka lékařská – pro klidné srdíčko a lehké usínání
• Hluchavka bílá nebo nachová – pro čistotu a ženskou něhu
• Levandule – na sny voňavé a pokojné, jak z pohádky

 Jak směs připravit:

Stačí lžička této směsi na šálek vroucí vody. Přikryj hrníček, nech odpočívat 10 minut a pak pomalu usrkávej – jako bys pila kapky slunce a lásky.

Stačí lžička této směsi na šálek vroucí vody. Přikryj hrníček, nech odpočívat 10 minut a pak pomalu usrkávej – jako bys pila kapky slunce a lásky.

A tak jako Matýskovi pomohl zlatý měsíček zahojit kolínko, může i dnes pohladit každého, kdo to potřebuje.

 Jitrocel – zelené pohlazení z louky

 Pohádka o zeleném pohlazení

Jednoho krásného slunného rána se babička s malou Barunkou vydaly na procházku k louce. Slunce se usmívalo na svět, ptáčci zpívali v korunách stromů a tráva voněla jako letní pohádka.

„Dnes jdeme sbírat jitrocel,“ řekla babička a pohladila Barunku po vláskách. „To je takový malý zázrak s lístky jako dlaň, který umí hladit i hojit.“

Babička držela malou Barunku za ručičku a pomalu stoupaly cestičkou k louce.

Barunka měla radost, ale udělala jednu chybu – vzala si malé botičky, které jí tlačily na paty. Zpočátku to vydržela, ale čím déle šly, tím víc ji botičky dřely. Až nakonec, uprostřed louky, začala plakat: „Babičko, bolí mě nožičky, moc to bolí…“

Babička si hned klekla, svlékla jí botičky a viděla, že patičky má sedřené do krve. Vzala Barunku do náručí a nesla ji k potůčku, který zurčel na kraji lesa. Tam nožičky jemně omyla chladivou vodou a přitom tiše šeptala: „Neboj se, Barunko, příroda má na všechno lék.“

Pak se rozhlédla, a jako by to sama země slyšela, přímo vedle potoka rostly svěže zelené listy jitrocele. Babička jich několik natrhala, v dlaních je lehce rozdrtila, až z nich vytekla šťáva, a jemně potřela bolavé paty vnučky. „Tohle je lísteček lásky, ten tě uzdraví.“

Barunka se usmála. Bolest ustupovala. Babička ji vzala na záda, a když se vracely domů, cestou přes měkkou louku se z houští vynořila malá srnka. Zvědavě se podívala na Barunku a jako by jí chtěla říct: „Pojď, pojď si se mnou zaběhat!“

Babička se zasmála: „Jen běž, holčičko, travička je měkká a bosé nožičky si odpočinou.“

A tak se Barunka se srnkou vesele naháněly po louce, smály se, dováděly a běhaly po hebké trávě. A zatímco se Barunce vrátila radost a smích, babička trhala jitrocel. List po listu pokládala do proutěného košíku a tiše mu děkovala za jeho sílu.

Když se slunce začalo sklánět k západu, babička měla košík plný zelených listů, Barunka byla šťastná a její nožičky už tolik nebolely. A doma pak společně uvařily jitrocelový sirup a udělaly mast, která pak pomáhala celé rodině.

A od těch dob Barunka vždycky, když viděla jitrocel, vzpomněla si na kouzelný den se srnkou a babiččiným léčivým pohlazením.

 Účinky jitrocele kopinatého

Jitrocel je bylinka, která se najde téměř všude – podél cest, na loukách, v sadech. Je to jeden z největších pomocníků přírodní léčby:

• hojí rány a odřeniny
• tiší kašel a pomáhá s odhleněním
• čistí krev a posiluje imunitu
• působí protizánětlivě a antibakteriálně
• výborný jako obklad na štípance a záněty kůže

Používá se ve formě sirupu, čaje, masti, obkladu i šťávy z čerstvých listů.

Domácí jitrocelový sirup od babičky

Na kašel, nachlazení a bolavé průdušky pomáhá jitrocelový sirup. Tento recept je jako od babičky – jednoduchý a s láskou.

 Co potřebuješ:

• Čerstvé mladé listy jitrocele (nejlépe sbírané dopoledne)
• cukr nebo med (dle chuti a možností)
• čistou sklenici a trpělivost

 Jak na to:

1. Listy jitrocele dobře omyj a osuš
2. Do sklenice dávej vrstvy: listy, pak cukr (nebo med), opět listy, a tak dále, až je sklenice plná
3. Ulož na tmavé místo, přikryj gázou a nech stát asi 3 týdny
4. Poté přeceď a uchovej v chladu

Sirup se užívá po lžičkách při kašli, nachlazení i na posílení plic.

 Pohádková směs „Zelený dech louky“

Babička měla ve své truhle u postele malé pytlíčky se sušenými bylinkami. Jeden z nich voněl po létě, po louce, po naději. Říkala mu směs Zelený dech louky – pro děti, co mají kašlík, pro maminky, co se starají, i pro dědečky, co chtějí dobře dýchat.

 Co v něm bylo:

• Jitrocel – pro plicní sílu a jemné hojení
• Mateřídouška – aby hřála na srdci i v krku
• Lípa – pro klid a pot při horečce
• Meduňka – na tichý spánek bez kašlání
• Heřmánek – pro zklidnění těla i duše

Stačila lžička do hrnečku horké vody, přikrýt, nechat 10 minut a vypít s poděkováním.

Ať vás jitrocel hladí jako babiččina dlaň.

 

Borůvka – chutná a zdravá

Z deníku Dariny

 Pohádka o Adámkovi a domečku pro broučky

Jednoho krásného slunečného rána se tatínek vydal se svým synkem Adámkem do lesa. Chtěli nasbírat borůvky pro maminku, která doma připravovala těsto na koláč. Prašnou cestou si povídali a Adámek se na všechno vyptával – proč šustí lístí, proč zpívají ptáčci a jestli i borůvky mají maminku.

Když vešli do lesa, Adámek se zastavil. ,,Tatínku, podívej! Mravenci, broučci… a támhle ten velký černý brouk! Kde všichni bydlí? “ Tatínek se usmál a řekl: ,, Každý ma své místečko – někdo v mechu, jiný pod lístím, další pod borůvkovým keříkem.“ Adámek se zamyslel a pak řekl: ,, Postavme jim domeček! Ať můžou bydlet všichni spolu a je jim veselo!“

A tak spolu začali stavět – z mechu, klacíků a lístečků vytvořili krásný malý domeček pod keříkem borůvek. Nezapomněli ani na zahrádku, kde zasadili pár borůvkových lístků a postavili hmyzí lavičku z kůry.

A pak si sedli a čekali. A jak tam tak seděli, z jedné strany přišel malý brouček, z druhé strany červený mravenec a za chvíli už byl nový domeček plný malých lesních kamarádů🐞.  Adámek vyskočil, skákal a tleskal radostí: ,,Tatínku, koukej náš domeček se jím líbí!“

Adámek měl velikou radost, ale tatínek tiše připomněl: ,, Adámku, už musíme – maminka na nás čeká.“ Nasbírali tedy borůvky do košíčku a vydali se zpět. Doma Adámek všechno vyprávěl mamince – o broučcích, o domečku, o radosti v lese.

A maminka? Ta se jen usmívala a upekla ten nejvoňavější borůvkový koláč na světě- s láskou v každém soustu.

Tak končí pohádka o Adámkovi a jeho broučcích kamarádech, ale borůvkový domeček možná v lese stále stojí a čeká na další děti, které věří na kouzla lesa.

Účinky:

Borůvkové listy – jsou výborné a léčivé. Proto je sbíráme, sušíme a vaříme léčivý čaj.

 Recept od babičky: Borůvkový koláč jako pohlazení

Ingredience:

° 250 g polohrubé mouky

° 100 g cukru

° 125 g másla

° 1 vejce

° 1 lžička prášku do pečiva

° 3 hrstě čerstvých borůvek

° 1 lžíce zakysané smetany

Z mouky, cukru, másla, vejce a prášku do pečiva vypracujeme těsto. Necháme chvíli odpočinout, poté vyválíme na plech. Navrch rozetřeme zakysanou smetanu a poklademe borůvkami. Pečeme dozlatova na 180°C. Voní celý dům a chutná jako léto v lese.

1. Babiččina směs pro zdravou krev a cukr

Do své kouzelné směsi babička přimíchala:

Borůvkový list (Vaccinium myrtillus) – pomáhá udržet normální hladinu cukru v krvi, podporuje cévní stěny a chrání zrak

Kopřivu dvoudomou – čistí krev, podporuje činnost ledvin a dodává tělu minerály

Ibišek květ (Hibiscus sabdariffa) – pomáhá regulovat krevní tlak a osvěžuje svou lehce nakyslou chutí

Heřmánek pravý – uklidňuje nervy, trávení a jemně uvolňuje organismus

Sporýš lékařský (Verbena officinalis) – podporuje metabolismus a jemně posiluje játra a slinivku

Med (přidává se až do vlažného čaje) – pro zjemnění chuti a posílení účinků

Použití:
1 lžičku směsi zalít 250 ml horké vody, nechat 10 minut louhovat pod pokličkou. Pít 1–2× denně, nejlépe pravidelně pro dlouhodobý účinek.

2. Babiččina směs pro bystré oči

„Víš, moje děvčátko,“ začala babička, když sluníčko zapadalo za les, „čím déle člověk vidí krásu světa, tím více si jí váží. Tyhle bylinky pomohou našim očím, aby se mohly stále dívat na krásu přírody.“

Do své kouzelné směsi babička přidala:

Borůvkový list i sušený plod (Vaccinium myrtillus) – chrání oční sítnici, podporuje krevní oběh v oku a zlepšuje ostrost vidění

Měsíček lékařský (Calendula officinalis) – podporuje prokrvení očí, působí protizánětlivě

Ostropestřec mariánský (plod drcený) – čistí játra, která mají na oči velký vliv

Sporýš lékařský (Verbena officinalis) – posiluje nervy i krevní oběh

Heřmánek pravý (Matricaria chamomilla) – uklidňuje podráždění, harmonizuje

Ginkgo biloba (list) – podporuje mikrocirkulaci v očích i mozku

Použití:
1 čajovou lžičku směsi zalít 250 ml horké vody, louhovat pod pokličkou 10 minut. Pít 1× denně, nejlépe dlouhodobě jako kúru.

Babička vždy říkávala: „Oči nejsou jen zrcadlem duše, ale i okénkem k přírodě. Chraňme je, ať mohou obdivovat květy, stromy i vnoučata.“

3. Pohádková směs pro diabetiky (na podporu metabolismu cukrů)

Ve směsi jsou:

Borůvkový list (Vaccinium myrtillus) – pomáhá regulovat hladinu krevního cukru, chrání cévy

Fazole plod (lusk – bez semen) – podporuje funkci slinivky, snižuje cukr v krvi

Kopřiva dvoudomá – čistí krev, podporuje činnost ledvin, napomáhá vylučování cukru

Pampeliška (kořen) – podporuje játra a slinivku, pomáhá s metabolismem cukrů

Ibišek (Hibiscus) – podporuje cévní systém a přidává směsi příjemnou chuť

Smetanka lékařská (celá nať i s kořenem) – harmonizuje trávení a metabolismus

Použití:
1 lžičku směsi přelít 250 ml vroucí vody, nechat louhovat 10–15 minut. Pít 2× denně, nejlépe ráno a odpoledne. Směs užívat dlouhodobě pod dohledem lékaře.

Kopřiva – jarní síla slunce a země

 Pohádka o kopřivách a housátkách

Jednoho krásného jarního rána se v jedné dlouhé vesnické ulici začaly dít malé zázraky. V každém dvorku, pod každou jabloní a za každým plotem se ozýval dětský smích a kdákání slepic, bečení oveček i tiché husí hvízdání.

V jednom z těch domečků bydlela holčička Elinka se svým bratříčkem Vítkem. Každé jaro napjatě čekali, až se pod husím bříškem vylíhnou malá housátka. Maminka jim říkala, že husa, když chce být maminkou a mít své housátka, musí na vajíčkach sedět celých třicet dní. Husa se pečlivě starala o své hnízdo a od vajíček se ani nehla. Jen si sem tam zobla a napila se. Děti ji začaly litovat a chodily k ní, aby nebyla sama. Nosily jí krmení, vodu a potichu u ní sedávaly.

A pak jednoho dne – puk! puk! puk! – ozývalo se z hnízda. A vylíhla se první housátka – malá, heboučká a žlutá jako pampelišky. Děti je braly do dlaní, tiskly k sobě a šeptaly jim pohádky.

,, Aby rostla, musí jíst hodně zeleného, ,,říkavala maminka, ,,a nejlepší jsou čerstvé kopřivy. “

Maminka dětem připravila košík a do něho staré ponožky, aby je kopřivy nepopíchaly. V té době rukavice ještě děti neznaly. Za zahradou rostlo spoutu kopřiv, občas je některá popíchala, ale ony se smály a říkaly, že to je pohlazení od přírody. Kopřivy byly vysoké, silné, zelené a plné síly.

Doma je maminka nasekala, spařila horkou vodou a zamíchala se šrotem – rozemletým zrním. Tá vůně se linula po celém dvoře. A housátka už neptrpělivé pípala. Když jim holčičky donesly misku, nastalo doslova housí nadšení! Každé chtělo být první, každé si nabíralo kopřivy plným zobáčkem. Běhala kolem misky, klouzala po zelených listech a z radosti si pípala navzájem do oušek.

Když miska zůstala prázdná, nezůstala ani stopa po kopřivách. Housátka posbírala každý lísteček, co vypadl – jako by věděla, že kopřiva je jejich kamarádka. Díky ní rostla, sílila a zářila zdravím.

Pohádka o kopřivě a housátkách

Vzpomínky z dětství ožívají v něžném vyprávění o malém Vítkovi, housátkách a kouzelné síle kopřiv. 
Laskavý příběh s vůní venkova a láskou babičky, která ví, jak pomáhat nejen lidem, ale i zvířátkům.

Účinky kopřivy – zelená síla života

Kopřiva není jen bylinka, která občas píchne – je to jedna z nejsilnějších rostlin, které nám příroda dává. Naši předkové si jí nesmírně vážili a používali ji po celý rok.

° Čistí krev – pomáhá tě zbavovat se škodlivin a posiluje játra

° Dodává železo a minerály – vhodná při chudokrevnosti, vyčerpání a pro jarní očistu

° Podporuje růst vlasů, posiluje kořínky a zabraňuje vypadávání vlasů

° Ulevuje kloubům a revmatismu – mírní bolesti a záněty

° Zpevňuje tělo po nemoci – ideální po zimě nebo po náročném období

Kopřiva je zkrátka bylinka, která má v sobě jarní sílu .

 Jarní očistný čaj z kopřivy

Potřebuješ:

• 1 lžičku sušené ( nebo hrst čerstvé) kopřivy
• 250 ml vroucí voda

Postup:

Zalij kopřivu horkou vodou, přikryj a nech 10 minut louhovat. Sceď a pij vlažný – ideálně ráno nalačno po dobu 3 týdnů. Pomáhá při únavě, čistí tělo a rozproudí novou energii.

 Babiččin zelený poklad – kopřivová kaše

Na jaře, když se svět znovu probouzí a všechno pučí, babičky vařívaly něco, co krásně vonělo zdravím – kopřivovou kaši. Nebyla jen výživná, ale i plná síly a lásky.

Co potřebuješ:

• 2 hrsti mladých čerstvých kopřiv (nejlépe z jara)

• lžíci másla nebo sádla

• 1–2 stroužky česneku

• 1 lžíci hladké mouky

• mléko nebo smetanu dle chuti

• sůl, muškátový květ (volitelně)

Jak na to:

1. Kopřivy spaříme horkou vodou, nasekáme nadrobno

2. Na másle zpěníme mouku, přidáme nasekaný česnek a vytvoříme světlou jíšku

3. Zalijeme mlékem, rozmícháme a přidáme kopřivy

4. Vaříme pár minut, dochutíme solí a muškátovým květem

5. Podáváme s bramborem nebo čerstvým chlebem – a lžičkou dětské radosti

A když Vítek přinesl plný košík kopřiv pro housátka, babička si trochu odložila stranou – právě na tuhle voňavou kaši, která pohladí tělo i duši.

 Pohádková směs od babičky – Zelený nádech jara

Kopřivu – jako jarní očistu

Sedmikrásku – pro něžnou krásu a lásku

Měsíček – aby tělo svítilo zdravím

Mátu – pro svěží dech a radost v srdci

Tu směs zalila vroucí vodou, přikryla šátkem a pak ji s láskou podávala dětem i dospělým. ,, Pij, zlatíčko, ať tě příroda pohladí.“

Levandule – srdce lásky

Levandule lékařská – bylinka klidu, spánku a ženské síly

Levandule lékařská (Lavandula angustifolia) je bylinka, která uklidňuje tělo i duši. Její fialové klasy jsou nejen okrasou zahrad, ale i pokladem léčivého použití.
Pomáhá při nespavosti, nervozitě, bolestech hlavy, úzkosti i ženských potížích. Je silně antibakteriální a uvolňující.
Sušené květy levandule krásně voní a dají se použít do čajů, koupelí, polštářků i mastí. Esenciální olej z levandule je ceněn pro své zklidňující a hojivé účinky.

Z deníku Dariny

Pohádka o levanduli, která toužila po sluníčku

V jedné malé dřevěné chaloupce u lesa žila stařenka. Každé léto o prázdninách k ní jezdívala její vnučka Věruška. Pomáhala babičce s bylinkami a naslouchala jejím laskavým příběhům.

Zahrádka kolem chaloupky byla jako z pohádky – plná květin, které tančily ve větru. Ale největší ozdobou byly rozkvetlé levandule. Fialové klasy voněly až na kraj lesa a přitahovaly včelky, motýly i babiččina vnoučata.

Jednoho dne si Věruška všimla, že jedna z levandulí, která rostla trochu dál od záhonu, vůbec nekvete. Každý den ji zalévala, šeptala jí přání a hladila lístky – ale květy nepřicházely.

,, Babičko, pojď se podívat, “ volala,“ ,,všechny kvetou, jen tahle ne…“

Stařenka se usmála a chytila vnučku za ruku. Šly spolu ke květince a babička pravila: ,, Děvčátko moje, podívej se dobře. Tahle levandule stojí ve stínu a má příliš vody. Ale levandule miluje sluníčko, jinak je smutná.“

Věruška povytáhla obočí. ,,Tak co uděláme?“

,,Zasadíme ji tam, kam patří – mezi ostatní levandule, kde svítí sluníčko celý den,“ řekla babička a společně ji opatrně přesadily.

A víš co? Za pár dní se levandule rozzářila štěstím. Slunce jí hladilo listy, motýli kolem ní tančili a ona rozkvetla nádherněji než všechny ostatní. Od té doby Věruška věděla, že každá květina má své místo, kde se jí daří – stejně jako lidé.

A když večer usedly na lavičku před chaloupkou, babička zašeptala:

,,Víš, Věruško, každé srdce rozkvete, když je na správném místě a zahřívá ho slunce lásky.“

Účinky levandule:

° Zklidňuje nervový systém

° Uvolňuje napětí a stres

° Pomáhá při nespavosti

° Podporuje trávení a zmírňuje nadýmání

° Odpuzuje hmyz

 Babiččin uklidňujíci čaj pro sladké sny

Když babička viděla, jak Věruška hladí květy levandule, usmála se a řekla:

,, Víš, děvčátko, levandule nejen krásně voní, ale pomáhá i ke klidnému spánku.“

Na večer uvařily čaj:

° 1 lžičku levandulových květů

° špetka meduňky

° lžička medu

Zalily horkou vodou, nechaly 7 minut louhovat a vypily těsně před spaním. A opravdu – Věruška spala jako v bavlnce, zdály se jí sny o fialových loukách a levandulové víle.

Pohádka o levanduli – O víle, která učila dýchat

Za sedmi voňavými poli a třemi kopci lnými květin, žila víla jménem Lavandula. Nebyla slyšet, ale kdo zavřel oči a dýchal, cítil její přítomnost – v lehkosti vzduchu a vůni, která hladila srdce.

Víla znala tajemství dechu. Učila ženy, jak nadechnout klid a vydechnout tíhu. Uklidňovala děti, které se bály tmy. Pomáhala starým duším v čase smutku.

Jednou se ztratilo slunce za obzor a vesnice se ponořila do obav. Lavandula rozházela fialové květy po loukách. Když lidé šli spát, dýchali její vůni – a ráno se probudili s úsměvem a nadějí.

Od té doby levandule lékařská přináší klid všem, kdo se jí dotknou nebo ji jen ucítí.

Pohádková bylinková směs – ,, Slunečné sny „

Tato jemná směs je jako pohlazení – pomáhá dětem i dospělým usnout klidně a s úsměvem.

Levandule – uklidní mysl

Meduňka – odežene strachy

Heřmánek – přinese něhu a lehkost

Šípkový květ – dodá srdci odvahu

Stačí jedna lžička směsi na šálek vody. Pij večer, když se slunce schovává a babičky ti šeptají do ouška své příběhy…

Babiččin recept: Levandulový polštářek na klidné spání

Usušené květy levandule nasyp do látkového pytlíčku.

Vlož jej pod polštář nebo pověs nad postel.

Vůně ti pomůže usnout a zklidní tvé sny.

 

 Sedmikráska – drobné bílé hvězdičky

Z deníku Dariny

 Pohádka o sedmikrásce a žabí muzice

Kdysi dávno, v jedné klidné ulici, stál domek s malou zahrádkou. A na té zahrádce měli sousedé rybníček. Každé ráno odtud bylo slyšet kuňkání – žáby si tam povídaly, zpívaly a chystaly něco moc důležitého. ,, Kuňk, kuňk, „ znělo ze všech stran.

Malý Pepíček, co bydlel hned vedle, byl moc zvědavý. Co si tam ty žabky tak brzy ráno povídají? Jednoho dne se potají vydal k rybníčku. Potichu si sedl na kámen mezi sedmikrásky a čekal, co se bude dít.

Najednou – jako by se z louky zrodil sen – zpod listů sedmikrásek vyskočila malá zelená žabička. Skákala vesele a z očí jí svítilo radostné světélko. Pepíček jí zazpíval tichounce:

,,Kam, žabičko, utíkáš,

 utíkáš, utíkáš,

 když se na mě nepodíváš?“

A žabička se otočila a s úsměvem mu odpověděla:

,,Utíkám já k rybníčku,

k rybníčku, k rybníčku,

budeme mít muziku!“

A hop! – žbluňkla do vody. Pepíček přiklekl blíž, až na samý okraj rybníčku. Koukal a nemohl uvěřit svým očím. Žabičky tancovaly, zpívaly, smály se, jako by se celý svět změnil v jednu zelenou slavnost.

,,Tancovaly žabičky,

 žabičky, žabičky,

 až spadly do vodičky –

 udělaly žbluňk!“

Plavaly po hladině a smály se, cákaly na sebe, zpívaly jako sbor a všechno kolem vonělo ranním sluncem a sedmikráskami.

Pepíček běžel domů, celý zadýchaný, a hned všem doma vyprávěl, co viděl. O tanci žabiček, o písničkách, o té radosti a kráse. A od té doby věděl, že i ta nejobyčejnější louka plná sedmikrásek v sobě skrývá kouzlo – jen se musí člověk na chviličku zastavit, tiše poslouchat…a uvěřit.

A právě sedmikrásky, ty drobné bílé hvězdičky v trávě, si to všechno pamatují. A když k nim přivoníš, možná ti pošeptají písničku žabiček. Možná…

 Léčivé účinky sedmikrásky

Sedmikráska chudobka je drobná, ale silná bylinka:

° čistí krev a podporuje látkovou výměnu

° pomáhá při kašli a zahlenění

° tiší záněty v ústech a trávicím traktu

° zklidňuje žaludek a ulevuje při nadýmání

° používá se také při léčbě kožních ran a ekzémů

Její květy se sbírají nejlépe dopoledne a za suchého počasí.

Recept: Sedmikráskový čaj na klidné bruško

Potřebujeme:

° 2 lžičky čerstvých ( nebo 1 lžičku sušených) květů sedmikrásky

° 250 ml vroucí vody

Květy přelijeme vroucí vodou a necháme louhovat 10 minut. Scedíme. Pijeme 2 x denně, ideálně nalačno – čaj pomáhá při nadýmání, bolestech bříška i nachlazení.

Pohádková bylinková směs: ,, Na žabí zpěv a dětský smích“

Směs:

° Sedmikráska chudobka – 1 díl

° Heřmánek – 1 díl

° Matěřídouška – 1 díl

° Meduňka – 1 díl

Jedna lžička na šálek horké vody. Pít ráno a večer – pro děti i pro unavené dospělé.

Recept na sedmikráskovou tinkturu:

1. Natrhej čerstvé sedmikrásky
2. Zalij je 40%  alkoholem
3. Nech stát 3 týdny, občas protřep
4. Přeceděnou tinkturu užívej 3x denně 10 kapek

 Šalvěj – která nesmí chybět v žádné chalupě

Pohádka o víle Šalvějce a neposlušném dědečkovi

V jedné staré chaloupce na konci vesnice žila babička se svým dědečkem. Chaloupka voněla po bylinkách, sušených jablkách a čerstvém chlebu. A hned za plotem rostla šalvěj – stará bylinka moudrosti, kterou babička opatrovala jako poklad. Každý den jí šeptala poděkování a šalvěj na oplátku hojila rány i kašel, když bylo třeba.

Jednoho podzimního rána foukal vítr tak silný, že se ohýbaly větve a z komína se kouř vinul k zemi. Babička vařila švestkové povidla a říká dědečkovi:
„Pořádně se oblékni, dědoušku, ať neprochladneš, když jdeš do lesa na dříví.“ Ale děda jen mávl rukou: ,,Neboj, babi, vždyť je to jen kousek, budu za chvilku zpátky.“
Jenže se v lese zapovídal se sousedem, hledal suché větve, a čas utekl. Když se vrátil domů, už kýchal, nos měl červený. Babička jen zakroutila hlavou. Večer už seděl u kamen, kašlal a popotahoval. Babička jen pokývala hlavou a tiše se pousmála.

Pak šla k polici, kde visely svazky sušených bylin. Sáhla po stříbřitě zelené – po šalvěji.
Uvařila dědečkovi silný čaj se lžičkou medu a kapkou lásky. ,,Víš, dědečku, “ řekla tiše, když mu podávala hrníček,  ,,šalvěj není jen krásná bylinka, ale mocná léčitelka. Pomáhá, když tě bolí v krku, když máš rýmu i kašel. Je to bylinka moudrosti – proto ji máme vždy po ruce.“

A víla Šalvějka, která sídlila v každém lístku této kouzelné byliny, tiše přiletěla, usedla dědečkovi na rameno a zašeptala:
„Příště poslechni babičku. Ona ví, co tvé tělo potřebuje…“

Dědeček se uzdravil a od té doby, když foukal vítr, vždy si oblékl kabát – a babičce nosil do chalupy i šalvěj, aby nikdy nechyběla.

Šalvěj lékařská (Salvia officinalis) je silná a voňavá bylinka, kterou by měla mít po ruce každá bylinkářka. Je to přírodní antibiotikum.

Pohádka o šalvěji – O moudré stařence z kamenné zahrady

Kdysi dávno žila v kamenné zahradě stará bylinkářka. Všichni ji zvali Stařenka Šalvějová. Mluvila málo, ale kdo k ní přišel s bolestí, vždy odešel s úlevou – někdy s čajem, jindy s úsměvem nebo s větvičkou vonící byliny.

Lidé jí říkali čarodějka, ale děti věděly, že to je jen jiný název pro ženu, co rozumí tichu.

Když někdo procházel trápením, dostal od stařenky stříbrný lístek – list šalvěje. Měl jej v ruce podržet, až pocítí klid v hlavě i srdci. A světe div se – fungovalo to.

Říká se, že šalvěj umí ochránit dům i duši, pročistit prostor a přivolat moudrost, když nevíme, kudy dál.

Účinky šalvěje lékařské (Salvia officinalis):

• silné protizánětlivé a antibakteriální účinky

• při bolestech v krku, angínách, zánětech dásní

• pomáhá ženám v přechodu – snižuje pocení a nervozitu

• podporuje trávení a čistí střeva

Čaj z listů, užíváme ideálně krátkodobě. Silná chuť se dobře kombinuje s meduňkou nebo květem lípy. Používá se také při pocení – jak vnitřně, tak i jako kloktadlo nebo obklad.

Recept babičky na podzimní čaj ze šalvěje:

 1 čajová lžička sušené šalvěje
 250 ml vroucí vody
 Nechat louhovat 10 minut, přecedit
 Přidat lžičku medu a pár kapek citronu

Pomáhá na bolest v krku, záněty v ústech a při prvních příznacích nachlazení.

Pohádková bylinková směs od babičky:

• Šalvěj

• Lípa

• Heřmánek

• Špetka mateřídoušky

Vše promíchat ve stejném poměru. Zalít 1 lžičku směsi vroucí vodou, pít teplé před spaním. Laskavý dotek přírody, když se venku ochlazuje.

Dobromysl – hojí i bolavé srdce

 Pohádka o Dobromysli, co nechtěla být sama

Na kraji vesnice žila malá Klárka se svou maminkou a babičkou. Bydlely v domku s rozkvetlou zahrádkou, kde se dařilo všem květinám a bylinkám. Jen jedna z nich se nechtěla ujmout – dobromysl. Klárka byla z toho smutná, protože babička jí vyprávěla, jak mocná a léčivá tahle bylinka je. Prý přináší klid, radost a hojí i bolavé srdce.

Jednoho krásného dne se Klárka s maminkou vypravily do lesa na houby. Slunce probleskovalo mezi větvemi a les voněl mechem a podzimem. Košíky se brzy plnily hříbky, liškami i suchohřiby – a zrovna když se vracely domů, Klárka si všimla malého bylinkového keříku. Stál u cesty, maličký a trochu posmutnělý.

„Maminko, podívej, dobromysl!“ zvolala Klárka.

Klekla si k rostlince a tiše na ni promluvila: „Nechtěla bys jít s námi? U nás na zahrádce ti bude líp, nebudeš sama…“

A jako by dobromysl porozuměla, větvičky se jemně zachvěly ve vánku. Klárka ji opatrně vykopala a zasadila do záhonku mezi ostatní bylinky.

A světe div se – dobromysl se začala usmívat! Roste tam dodnes, silná a voňavá, a když kolem ní projdeš, jako by ti pošeptala: „Měj radost. Všechno bude dobré.“

 Účinky – léčivá síla dobromysli

Dobromysl – známá i jako oregano – je bylinka plná slunce a pohody. Ulevuje při bolestech břicha, podporuje trávení a pomáhá i při kašli. Ale nejvíc pomáhá, když je člověku smutno. Stačí šálek čaje s dobromyslí a hned je na světě líp.

 Recept od babičky: Čaj pro radost duše

Na večery, kdy je ticho, trochu smutno nebo jen potřebuješ obejmout…

 1 lžička dobromysli
 1 lžička meduňky
 pár lístků máty
 med nebo květový sirup na oslazení

Zalij horkou vodou a nech 10 minut louhovat. Usměj se. A vypij.

 Pohádková bylinková směs: „Dobromyslné pohlazení“

Babička vždycky míchala voňavou směs na chvíle, kdy děti plakaly nebo se jim zdál zlý sen. Do malého pytlíčku vložila sušenou dobromysl, levanduli a květ růže. Zavěsila ho nad postýlku nebo ho dala pod polštář.

 

Malina – zdravá pochoutka

Z deníku Dariny

Babiččino bylinkové vyprávění II.

,, Léčivé doteky  duše“

V tichu duše se někdy ozývá bolest, kterou neumíme pojmenovat.

Jsou chvíle, kdy duše pláče tiše, i když se navenek usmíváme.

Bylinky však rozumí i beze slov – umí obejmout, utišit i pohladit.

V těchto vyprávěních nájdete příběhy, které hladí srdce a pomáhají pustit to, co tíží.

Bylinkářka Střelkyně – žena, která naslouchá  zemi i hvězdám.

Sbírá vůni bylin a proměňuje ji v klid pro duši i tělo.

Každý list, květ i plamínek svíčky ji vypráví svůj příběh.

Ze srdce bylinkářky.

Bylinky nejsou jen rostliny, které suším a míchám. Jsou to živé bytosti, přátelé, učitelé.

Učí mě trpělivosti, pokoře a víře, že to největší bohatství se skrývá v prostotě a klidu.

Všechno, co dělám – čaje, masti, rady i příběhy – nevzniká pro obdiv.

Dělám to proto, že chci, aby bylinky znovu promluvily k lidem.

Aby přinesly úlevu těm, kteří hledají cestu k sobě, a dotek přírody těm, kteří už zapomněli, jak voní léto.

Každý čaj, každá kapka tinktury, každé slovo, které zapíšu, v sobě nese kousek mého srdce. A když alespoň jeden člověk ucítí, že mu příroda pomáhá, že se v něm probudil klid – pak vím, že moje práce má smysl.

,, Bylinky – léčí i naši duši, když se jim otevřeme s pokorou“.

Tam, kde voní bylinky a světlo svíčky tiše tančí,

rodí se léčení duše. Zastav se a nech se obejmout tichem.

Mnoho lidí nosí bolest v srdci, jen o ní nemluví.

Chci vás ujistit, že tři jemné víly bylinek, vám navrátí radost a zbaví vás smutku.

Tři bylinky, tři ženské duše – každá z nich tě něžně obejme jinak, a všechny dohromady vytvoří kouzelný kruh klidu, síly a lásky.

Vyprávění o ,, Třech strážkyních ženského srdce“ – Meduňce, Lípě a Mateřídoušce.

Každá z nich přináší jiný dotek útěchy:

° Meduňka utiší bolest a smutek, hladí duši a učí tě znovu se usmívat.

° Lípa tě obejme jako maminka, chrání, když se svět zdá studený.

° Mateřídouška vrací sílu, odvahu a hřejivou víru, že život má smysl.

Když srdce bolí a myšlenky se vracejí k těm, které milujeme víc než sebe, přicházejí tři tiché bylinkové přítelkyně. Nejsou vidět, ale kdo se zastaví a zhluboka nadechne, ucítí jejich vůní – jako pohlazení nebe.

První přichází meduňka. Voní po slunci a citronu a šeptá:

,,Neplač, duše moje, klid je už na cestě. Odevzdej mi své starosti, já je unesu.“

A skutečně, s každým šálkem meduňkového čaje se bolest rozplývá, dech se prohlubuje a oči znovu najdou světlo.

Za ní kráčí lípa – srdcem stará matka stromů. Otevírá své větve jako náruč a říká:

,,Neboj se, dítě moje. Všechno, co jsi milovala, žije dál – jen jinak.“

Když voní lipový květ, tělo se uvolní a člověk cítí, že není sám.

A nakonec přichází drobná, ale silná mateřídouška. Malá bylinná bojovnice, co voní po teple a domově.

Poví ti tiše:

,,Zvedni hlavu, duše má, v tobě je síla, o které ani nevíš.“

A ty najednou víš, že můžeš jít dál.

Tři strážkyně srdce – Meduňka, Lípa a Mateřídouška – spojují své síly, aby tě chránily. A když si z nich uvaříš čaj, ucítíš, jak se v tobě probouzí klid, který nezmizel – jen spal.

Bylinková směs ,, Tři strážkyně ženského srdce“

Složení:

° Meduňka lékařská – 2 díly

Utišuje mysl, pomáhá usnout, rozjasňuje srdce po dlouhém smutku.

° Lípa srdčitá ( květ) – 1 díl

Hřeje duši, přináší klid, chrání před vnitřním napětím.

° Mateřídouška obecná – 1 díl

Posiluje, zahání chmury, vrací víru a odvahu.

° (Volitelně můžeš přidat i špetku levandule, když potřebuješ utišit srdce ještě víc.)

Příprava:

Směs promíchej s myšlenkou na klid a lásku. Na jeden hrnek čaje vezmi 1 lžičku směsi, přelij vroucí vodou, přikryj a nech 10 minut louhovat.

Pij pomalu, po doušcích. Při každém doušku si můžeš v duchu říkat:

,, Odevzdávám bolest, přijímám klid.“

Použití:

Tento čaj můžeš pít večer před spaním, nebo kdykoli, když tě tíží myšlenky a srdce je unavené.

Zkus si při tom sednout a zapálit svíčku, zhluboka dýchat a jen být.

Časem ucítíš, že se bolest promění v klidné ticho,

v němž zůstane jen láska – čistá a tichá.

 

Bylinkové vyprávění – Tři hvězdy a bylinková noc

Kdysi dávno, v tiché noční zahradě, žily tři malé hvězdy. Jedna byla modrá, druhá stříbrná a třetí zlatá. Každou noc svítily na svět dole, aby přinášely radost, klid a naději, kdo hledali světlo.

Jedné noci však ucítily, že jejich světlo je slabé. Smutek a tíha dne je zastiňovaly a ony nevěděly, jak zase zářit.

V zahradě rostly bylinky – měsíček, meduňka, levandule a šalvěj. Každá z nich měla kouzlo: uklidňovala mysl, zaháněla smutek a dodávala sílu. Hvězdy sesedly na květiny a šeptaly: ,,Pomozte nám najít cestu ke světlu.“

Bylinky se naklonily a svou vůní a jemným šepotem hvězdám připomněly:

,,Vaše světlo je uvnitř vás. Není třeba se bát, ani ztrácet naději. Stačí cítit, vnímat a nechat srdce odpočívat.“

Od té noci tři hvězdy svítily jasněji než dřív. Věděly, že i když přijdou dny, kdy světlo slábne, vždy se dá najít cesta zpět k síle a radosti – a příroda je skvělou průvodkyní.

Poučení od bylinek:

Když cítíš, že tvé světlo slábne, zastav se, nadechni se a dovol přírodě a jednoduchým radostem naplnit tě klidem. I malý moment pozornosti k sobě může obnovit tvou sílu a naději.

Zapal svíčku a posaď se.  Zavři oči a několikrát se zhluboka nadechni. Představ si, že tvé srdce je jako malá hvězda, která někdy potřebuje znovu zazářit.

Pokračování příště…..