Černý rybíz, který mi udělal radost

Dnes bych vám chtěla vyprávět o jednom malém zahradním pokladu.

Na mé zahrádce se letos urodilo mnoho černého rybízu. Počasí mu ale příliš nepřálo, a tak jsem věděla, že ho musím rychle sklidit. Keříky byly plné tmavých kuliček, které čekaly na své využití.

Možná se někdo diví, proč se na takovou práci těším.

Často slýchám: „Darino, jak můžeš trhat rybíz s takovou radostí? Vždyť je to taková nezábavná práce.“

Ale já to vidím jinak.

Každý plod, který držím v ruce, je pro mě dar. Nevidím jen hodiny práce, které mě čekají. Vidím slunce, déšť, péči a čas, který zahrada potřebovala, aby mi mohla něco vrátit.

Děkuji za každou úrodu. I za tu, která není dokonalá.

Nakonec jsem obrala přibližně šest kilogramů černého rybízu. Více než polovinu jsem vložila do pálenky a nechala jsem ji v klidu odpočívat. Teď už bude pracovat příroda sama. Za několik měsíců ji vymačkám a vznikne voňavý rybízový likér, který bude připomínat letní zahradu i v chladných dnech.

Zbytek rybízu jsem pečlivě umyla, osušila a rozdělila do balíčků. Uložila jsem ho do mrazáku, aby nám v zimě připomněl léto.

Už se těším na zimní rána, kdy si ho přidám do müsli a do snídaně vložím nejen chuť ovoce, ale i kousek své zahrady.

Možná právě v tom je kouzlo domácího zpracování. Nejde jen o výsledek. Jde o vztah, který si k jídlu a přírodě vytváříme.

 Příroda nám každý den nabízí svůj dar. Stačí se zastavit a přijmout ho.

Vaše Darina

Pěstujete i vy na zahrádce černý rybíz ?