Darina Lukáčová

,, Vše, co vím o bylinách, mě naučila láska.“

Už jako malá holčička jsem pomáhala mamince na zahradě. Společně jsme sázely bylinky i zeleninu, a přitom jsme si povídaly o životě, o zemi, o tom, co která rostlina léčí. Slunce hřálo, ptáci zpívali a půda voněla. A já cítila, že tahle obyčejná chvíle je něco, co ve mně zůstane navždy.

V neděli, když bylo krásně, přišla babička a vydali jsme se k lesu. Cestou jsme sbíraly květy heřmánku, třezalky, dobromysli… a také lípy, která v červnu rozvoní celý kraj.

Když jsme květy a léčivé rostlinky nasbíraly, sedly jsme si k potoku, namočily nohy do vody a babička rozbalila chléb natřený sádlem. Ty krásné chvíle u rozkvetlé louky a bublajícího potůčku byly nezapomenutelné.

Doma jsme květy sušily, vařily z nich čaje, dělali mastičky, tinktury i octy. Byla to malá domácí lékárna – ale hlavně místo, kde žila láska, péče a ženská moudrost.

Všechno, co sbírám, suším a míchám,

má v sobě kousek mé minulosti – a kousek naděje pro budoucnost.