Druhy
Hořců je velké množství druhů: (v současnosti známe více než 700 druhů)
- hořec Clusiův (Gentiana clusii)
- hořec panonský (Gentiana pannonica)
- hořec hořepník (Gentiana pneumonanthe)
- hořec jarní (Gentiana verna)
- hořec nachový (Gentiana purpurea)
- hořec dahurský (Gentiana dahurica)
- hořec křížatý (Gentiana cruciata)
- hořec okrouhlolistý (Gentiana orbicularis)
- hořec ledovcový (Gentiana frigida)
- hořec sněžný (Gentiana nivalis)
Jeden je dokonce ve znaku Krkonošského národního parku. Rod obsahuje nízké – skalničkové druhy, jejichž modré nálevkovité květy zdobí mnoho skalek. Ale má i druhy, které jsou vzpřímeně rostoucí, které mohou zdobit trvalkové záhony nebo se využívají k řezu a nesmíme opomenout právě i léčivé účinky u hořce žlutého (Gentiana lutea).
Výskyt a rozšíření
Tento hořec má domovinu v horách Evropy – Alpy, Pyreneje a na Balkánském poloostrově. Byl vysázen i v České republice – v Krkonoších, Krušných a Orlických horách i v Jeseníku. Ale v posledních letech mizí. Většina druhů u nás jsou v přírodě ohrožené a přísně chráněné.
Na Slovensku především v horských oblastech Tater nebo Velké a Malé Fatry.
Význam a pěstování
Stanoviště
Vyžaduje slunné stanoviště i mírný polostín. Polohy jsou vhodnější závětrné. Je mrazuvzdorný.
Půda
Půda je ideální jílovitá, hluboká, dostatečně vlhká a vápenatá. Dobře propustná. Půdu kolem rostlinky pravidelně prokypřujte.
Množení
Množí se semenem – ale je to obtížné. Proto se využívá množení dělením – jarně kvetoucí se dělí na podzim a letně kvetoucí se dělí na jaře.
Sázení
Sazeničky se sázejí do neutrální až kyselé propustné vlhké půdy s vysokým obsahem živin. Hořec můžeme vysazovat do truhlíku, na záhon i na skalku. Vysazujeme na jaře nebo v červenci.
Zalévání
V době růstu vyžaduje hodně zálivky. Je potřeba rostlinku zalévat denně.
Hnojení
Pravidelně přihnojujeme běžným tekutým hnojivem.
Sklízení
Sklizeň se provádí před rozkvětem – později začnou ubývat účinné látky.
Léčivé účinky
Rostlina má léčivé účinky, a proto se využívá v léčitelství.
V léčitelství se využívá kořen. Obsahuje hořké glykosidy – amarogentin a gentiopirkin (hořec žlutý je nejhořčejší ze všech tuzemských bylin). Dále obsahuje terpeny, slizy, pektiny, inulin a alkaloidy.
Pomáhá při:
- povzbuzení látkové výměny
- podporuje tvorbu žaludečních šťáv a tvorbu slin
- podporuje prokrvení trávicího traktu, a tím zlepšuje činnost jater, žlučníku slinivky – užívá se právě při zažívacích poruchách a nadýmání
- při zánětu žaludku a střev
- zvyšuje chuť k jídlu, působí proti nechutenství a zažívacím potížím
- podporuje tvorbu červených krvinek
- používá se při rekonvalescenci po těžkých nemocech
- při krvácení ze zažívacího traktu
- při stresových situacích uklidňuje
- přispívá k čištění organismu
- podporuje mysl
- zlepšuje krevní oběh
- tlumí bolest a urychluje hojení
Využití
Využívá se v léčitelství a používá se do likérů a alkoholických nápojů. Kořen se nakládá do alkoholu, a tak vzniká léčivá tinktura.
Výborných léčivých účinků při čištění organismu dosáhneme, když hořec použijeme v kombinaci s pampeliškou.
Léčivé produkty
Žaludeční kapky, čaje, sušený kořen, sušený květ, masti a obklady.