Možné příčiny vzniku Aspergerova syndromu
Jak již bylo zmíněno, termín pervazivní vývojové poruchy zahrnuje mimo Aspergerův syndrom i dětský autismus. Odborná literatura hovoří o vrozené vývojové poruše mozku. Aspergerův syndrom byl definován v roce 1981 a dodnes se vedou spory o to, zda je Aspergerův syndrom totožnou chorobou jako vysoce funkční autismus. Obecně ale platí, že příčina onemocnění není doposud známa. Hlavní roli hraje genetická složka a chybná funkce tvorby endogenních opioidů. Významný podíl může mít též zvýšená hladina serotoninu.
Příznaky a projevy
Dětský autismus a Aspergerův syndrom mají mnoho podobného. Nemoc se nepodepisuje na řečových schopnostech, nicméně pacientům chybí abstraktní myšlení. V praxi to znamená, že až nadprůměrná inteligence umožňuje těmto lidem vynikat v učení se vzorců, seznamů a faktů, ovšem kreativita je prakticky nulová. Aspargerův syndrom může znamenat pohybovou neobratnost a zvláštní, až podivínské chování.
Pacienti s tímto syndromem nejsou společenští, nereagují na gesta a nerozumí nonverbálnímu projevu. Nic jim tedy neříká řeč těla či tón hlasu. Typická je pro tyto děti rutina. Neustále stejné postupy a naučený rozvrh jsou samozřejmostí. Jakékoliv vybočení, nečekaná situace a změna může vést k depresivní náladě, úzkosti a jiné přehnané či neobvyklé reakci. Pacienti se často věnují své oblíbené činnosti, nějaké hře nebo studiu čehokoliv pro ně zajímavého. Lidé z okolí, kteří netuší, že se jedná o pacienta s Aspergerovým syndromem, pak mohou na tento způsob zábavy, potažmo chování pohlížet jako na obsesivní jednání. Projevy nemoci lze označit mnohdy za výbušné až agresivní.
Rizikové faktory
Odborná literatura zatím jasně nedefinuje rizikové faktory, ovšem jako klíčový je označován výskyt v rodině. Chování se odráží v záškoláctví, projevu agrese i různých závislostech. Naštěstí existuje řada preventivních programů pro jedince, rodiny i školy, jež se postupně učí pracovat s těmito pacienty a začlenění do společnosti jim správným způsobem usnadnit. I v tomto případě platí, jak důležitá je osvěta.
Léčba
Vzhledem k tomu, že se jedná o vrozenou nemoc, nelze Aspergerův syndrom vyléčit. Pomoci mohou speciální programy, dětský psychiatr a přínosné pedagogické přístupy. Klíčové je včasné odhalení nemoci. Následně může začít pracovat celá rodina na vhodném způsobu výchovy a vzdělávání pacienta. Léčba je vedena pedopsychiatrem. Ten zváží možnosti léčby léky, jež ovlivňují úzkost, agresivitu, poruchy spánku, a stejně tak možné depresivní nálady.
Projevy nemoci je podstatné podchytit včas a již v dětství je naučit pacienta zvládat. I proto se doporučují moderní kognitivně-behaviorální metody, jež učí pacienta pracovat s emocemi. V dětském věku hraje spolupráce rodičů významnou roli. Dítě se učí za pomoci nejbližších zvládat běžné situace, které ho připraví do života. V dospělosti člověk trpící Aspergerovým syndromem umí zvládat různé situace a stavy. Nemoc se ovšem nikdy nevyléčí. V dospělosti se pacienti nemusí obávat svěřit například psychiatrovi, který ho dokáže nasměrovat k efektivnímu řešení potíží.
Babské rady – existuje přírodní léčba?
Babské rady jsou na toto onemocnění krátké. Klíčové je zapojení rodiny, odborníků ze školy a dalších vzdělávacích organizací a dětského lékaře. Přesto je možné do určité míry ulevit zatěžované psychice zklidňujícími bylinkami, například čajem z dobromysli nebo bazalky, často využívané ve východní medicíně.
Prevence Aspergerova syndromu
Odborná medicína bohužel o žádných možných preventivních opatřeních nehovoří. Obecně platí, že podstata Aspergerova syndromu není známá, byť se někteří odborníci shodují, že jde o spojitost mutace na chromozomech 2 a 7. Potvrdí-li se tento předpoklad, pro budoucnost to bude další významný milník při využití v prenatální diagnostice.