Dědeček s kapsou plnou fíků

Každý z nás má ve svém životě člověka, na kterého nikdy nezapomene.

Pro mě to byl můj dědeček z maminčiny strany.

Nebyl bohatý.

Neměl krásný dům ani drahé oblečení.

Měl jen dobré srdce.

A dnes už vím, že to bylo to největší bohatství.

Pracoval jako noční hlídač v zemědělském družstvu.

Hlídal krávy, telátka i ostatní zvířata.

Každý večer si vložil do kapsy, kus chleba a slaninu.

Nic víc nepotřeboval.

Svoji práci měl rád.

Když mu ráno skončila směna, nikdy nešel rovnou domů.

Nejdřív se zastavil u nás.

My děti jsme už stáli u okna a vyhlíželi ho.

Jakmile jsme ho zahlédli, běželi jsme ke dveřím.

Maminka mu uvařila čaj nebo kávu a dědeček se posadil ke stolu.

Začalo naše každodenní ranní vyprávění.

Vyprávěl nám o kravičkách, které znal skoro jako členy rodiny.

Věděl, která bude mít telátko.

Která ho olízla.

Která byla ten den smutná.

Každá měla své jméno.

A my jsme se těšili, co je u nich nového.

Občas nám i zazpíval.

My jsme kolem něj tancovali a smáli se.

Dodnes slyším ten dětský smích.

A pak přišla chvíle, na kterou jsme čekali úplně nejvíc.

Dědeček sáhl do kapsy svého starého, ošuntělého saka.

Vždycky z ní vytáhl několik fíků.

V družstvu jimi krmili dobytek.

On si ale pár schoval do kapsy jen proto, aby nám mohl přinést malou radost.

Rozdělil je mezi nás spravedlivě.

Pro nás to byla vzácnost.

Dnes, když na to vzpomínám, si uvědomuji, že nám vlastně nedával fíky.

Dával nám svůj čas.

Svoji pozornost.

Svoji lásku.

Jednoho rána ale nepřišel.

Čekali jsme.

Dívali se z okna.

Maminka začala být neklidná.

Odpoledne přišla babička.

Dědeček se nevrátil domů.

Začali jsme ho hledat.

Našli jsme ho v příkopu u cesty.

Přepadli ho mladíci, kteří po něm chtěli peníze.

On ale žádné neměl.

Sanitka ho odvezla do nemocnice.

Svým zraněním bohužel podlehl.

Pachatele se tehdy nepodařilo najít.

Byla to pro naši rodinu obrovská bolest.

Od té doby uplynulo mnoho let.

Na zdi mám dodnes jeho fotografii.

Občas se na ni podívám.

A místo té smutné události si raději vybavím něco jiného.

Staré ošuntělé sako.

Kapsu plnou fíků.

Šálek čaje na našem stole.

A dědečka, který uměl rozdávat radost, i když sám neměl skoro nic.

Dnes už vím, že největší bohatství člověka není to, co celý život nasbírá. Ale kolik lásky po sobě zanechá v srdcích druhých.

S úctou a přáním krásných dnů

Darina