Příčiny vzniku lepry
Lepra se vyskytuje ve dvou základních formách – nervové a kožní (uzlové). Inkubační dobou lepry jsou tři roky až dvacet let. U dětí se tento čas udává několik měsíců. Mycobacterium leprae se nejlépe daří množení při teplotě okolo 33˚C, proto bývají napadány krajní části těla – obličej, prsty na rukou a nohou, obličej, oči a kůže.
Projevy, příznaky a možné komplikace lepry
Lepra se podle příznaků dělí na tři formy: tuberkulózní, lepromatózní a hraniční.
U tuberkulózní se objevují v malém množství skvrny na kůži v bílé a někdy v červené barvě. Bakterie zasahují nervy, které odumírají a postižená místa ztrácejí citlivost. Dají se nahmatat zduřelá místa, která nebolí. Následně nefungují a ubývají svaly, vznikají hluboké vředy, otevřené rány kloubů a časem se samovolně amputují tělní části, hlavně články prstů. Nejde o infekční pacienty, nešíří se nic do okolí a většina se uzdraví spontánně.
Lepromatózní forma postihuje lidi s narušenou buněčnou imunitou. Po celém těle vznikají hnědě až hnědofialově zabarvené skvrny a uzly. Typické je zasažení obličeje, který se posléze deformuje, protože uzly se vstřebávají či rozpadávají na vředy a hojí se jako jizvy. Obočí vypadne, chybí mrkací reflex, oční rohovka je suchá, a tudíž náchylnější na infekce. Hrozí i oslepnutí. Postižení je zřetelné také u nosní sliznice, kdy nos krvácí a vylučuje se sekret s mnoha mykobakteriemi. Pozdní stadium bez léčení ohrožuje kosti a vnitřní orgány.
Hraniční forma má příznaky obou předešlých forem, tedy tuberkuloidní i lepromatózní.
Rizikové faktory vzniku lepry
Zdravý člověk se nakazí od jiného s leprou až po velmi dlouhém a intenzivním kontaktu. Přenos se uskutečňuje hlavně nosním sekretem, kapénkami, mateřským mlékem a stykem s postiženou kůží. Malomocné matky mají přísně zakázáno kojit děti mateřským mlékem, protože se mohou od nich nakazit. Hovoří se také o přenosu nosním hlenem, stolicí a rozpadlými vředy nemocného. Dále připadá v úvahu genetická predispozice a při přímém kontaktu přes oděrky a při poranění nakaženým zvířetem.
Diagnostika lepry
Leprominový test jen rozliší, zda má pacient LL nebo TT formu. Aplikuje se podkožní injekce suspenze celých a tepelně usmrcených bakterií. V případě, že se v kůži během čtyř týdnů vyvine granulomatózní reakce, jde o TT formu. Negativní reakce je typická pro LL formu. K diagnóze, zda jde o lepru, se test nepoužívá, jelikož i zdravý jedinec může reagovat pozitivně na leprominový test. Dále je pro diagnostiku důležitá kožní biopsie a posléze histologický rozbor, kdy se využívá barvení pomocí hematoxylinu-eosinu a karbolfuchsinu.
K doplňujícím testům náleží jaterní, renální a krevní obraz.
Léčba lepry
Na léčení malomocenství se používají specifická antibiotika. Jde například o rifampicin, klofazimin a thalidomid (už se nedoporučuje). Světová zdravotnická organizace se přiklání ke kombinaci léků u všech forem lepry s lékem dapson.
Léčení je však vždy velmi dlouhé, jde o měsíce až několik roků. Pokud se nemoc včas podchytí a léčí, zvyšuje se úspěšnost terapie a nedochází k rozvinutí do zničujících stadií.
Babské rady – přírodní léčba lepry
Dodržujte dobré hygienické návyky v rizikových oblastech a nepoužívejte špinavou vodu.
Prevence lepry
Pětadevadesát procent lidí má přirozenou imunitu proti vzniku lepry. Lidé s hodně špatnou imunitou by se měli vyhýbat nemocným, u kterých lepra plně propukla. Riziko nákazy nehrozí ani v oblastech, kde se tento druh onemocnění rozšířil po celém území. Zdraví lidé nemusí dodržovat žádná omezení. Jistý ochranný účinek má očkování proti tuberkulóze.