Pod lípou

Dnes jsem se vydala s proutěným košíkem pro voňavý květ lípy. Kousek za vesnicí stojí několik starých stromů, které jsou v těchto dnech celé zahalené do zlatavých květů. Jejich vůně se nese krajinou už z dálky a kolem korun pilně poletují včelky. Každý z nás měl pod lípou svůj úkol – ony sbíraly sladký nektar a já léčivý dar léta.

Když jsem opatrně trhala květy, přišlo ke mně pět dětí. Zvědavě se ptaly, co dělám a proč. Vyprávěla jsem jim o tom, jak lipový čaj v zimě zahřívá, pomáhá při nachlazení a jak se jeho květy používají ke kloktání i do léčivých koupelí. Děti poslouchaly s rozzářenýma očima a s údivem zjišťovaly, kolik dobra se skrývá v obyčejném stromu u cesty.

Nakonec jsem jim pověděla i jednu pohádku z mého Bylinkového vyprávění. Když jsem se s plným košíkem chystala domů, zavolaly za mnou: „Paní, přijdete zase? Budeme vás čekat.“ Jejich slova mě zahřála u srdce stejně jako vůně lipových květů.

Možná právě takové chvíle připomínají, že bylinky nejsou jen lékem. Jsou i mostem mezi lidmi a příběhy, které stojí za to si předávat dál.

Sbíráte také lipový květ? A vzpomínáte si na někoho, kdo vás v dětství učil poznávat bylinky?