Alej za vsí

Alej za vsí

Jednoho krásného dne mě dcera pozvala na procházku za vesnici. Cesta byla delší, ale slunce hřálo a krajina lákala k objevování. Za posledními domy se před námi otevřela dlouhá alej ovocných stromů.

Rostou tam švestky mnoha odrůd, statné ořešáky, hrušně, jabloně i třešně. Plody ještě nebyly zralé, ale už tehdy bylo vidět, jak štědře se příroda chystá obdarovat každého, kdo kolem projde s vděčností v srdci.

Bohužel ne každý se ke stromům chová s úctou. Když ovoce dozraje, někteří přijedou auty a kvůli snadnější sklizni lámou a řežou větve. Je smutné vidět, jakou spoušť po sobě zanechávají. Přesto se stromy po zimě znovu vzpamatují a na jaře opět rozkvetou. Jejich tichá vytrvalost mě pokaždé dojímá.

Naštěstí je v té aleji i mnoho krásy, která zůstává nedotčena. Alej končí nádherným vysokým stromem, pod kterým jsem se nechala vyfotit.

V trávě tam rozkvétá řebříček, heřmánek, sléz i jetel. Právě tyto drobné dary si odnáším domů – s pokorou, jen tolik, kolik opravdu potřebuji.

Darina