Když nás přelstili slimáci… a nakonec i myši

Každý, kdo má zahradu, dobře ví, že kromě radosti z úrody přicházejí i chvíle, kdy člověk svádí malou bitvu s přírodou.

U nás to jedno léto byli především slimáci.

Jakmile se začalo stmívat, vylézali snad ze všech koutů. Každý večer jsme je s dcerou chodily sbírat. Ona trpělivě procházela záhony s kbelíkem, do kterého dávala popel a sůl. Zdálo se ale, že druhý den jsou zpátky v ještě větším počtu. Člověk měl pocit, že ten boj nikdy neskončí.

Pak jsme si všimli něčeho zvláštního.

Na jednom záhonu nám vyrostl ostropestřec. Nikdo ho tam úmyslně nezasadil. Prostě si našel své místo sám. Vyrostl do krásy a jeho velké pichlavé listy byly nepřehlédnutelné.

A právě tam jsme si uvědomili jednu zajímavou věc.

Slimáci se tomu záhonu vyhýbali.

Napadlo nás tedy několik listů ostropestřce odstřihnout a položit je i mezi ostatní zeleninu. Ať už to byla náhoda, nebo ne, slimáků na těch místech výrazně ubylo. Přitom jsme předtím vyzkoušeli různé prostředky, které měly škůdce odpuzovat, ale právě obyčejné pichlavé listy se nám osvědčily nejvíc.

Jenže zahrada si pro nás připravila ještě jedno překvapení.

Na jiném záhonu jsem zasela ředkvičky a mrkev. Po krajích jsem vysadila kukuřici a hrášek. Měla jsem radost z nápadu, že až kukuřice vyroste, bude hrášku sloužit jako přirozená opora.

Všechno rostlo krásně.

Jednoho dne jsme se těšili na první sklizeň ředkviček.

Jenže když jsme je vytáhli ze země, zůstala nám v ruce jen zelená nať.

Ředkvička nikde.

Stejně dopadla i mrkev.

Nechápali jsme, co se mohlo stát. Nikde žádní škůdci, žádné stopy. Až když jsem jednou listovala starou bylinkovou knihou, našla jsem odpověď.

Dočetla jsem se, že hrášek velmi přitahuje myši. Usadily se v záhoně a pochutnaly si nejen na hrášku, ale i na mladých ředkvičkách a mrkvi. Ze země zůstaly jen listy.

Přiznám se, že mě to překvapilo. Celý život se zajímám o zahradu, bylinky i pěstování zeleniny, ale tohle jsem do té doby vůbec nevěděla.

A právě proto mám zahradu tak ráda.

Člověk se na ní učí celý život.

Každý rok přinese něco nového. Jednou radost z bohaté úrody, podruhé nečekané překvapení nebo malou lekci pokory. A i když nám občas slimáci nebo myši připraví nejedno zklamání, radost z vlastnoručně vypěstované zeleniny je nakonec vždycky větší.

Možná právě proto mě zahrada nikdy nepřestává bavit.

S pozdravem

Darina